Prisonaires: Just Walking In The Rain

Je možné, aby člověk, který nebyl aktivním muzikantem, získal zaslouženě tolik hudebních cen, že něčeho podobného nedosáhli ani největší pěvecké hvězdy?

Snad v žádné encyklopedii, mapující historii moderní hudby, nechybí věta, která vešla do legend – Najděte mi bílého zpěváka, který cítí muziku jako černoch a já z něho udělám hvězdu. Toho Sam Phillips majitel nahrávacího studia Sun nakonec našel v osobě osmnáctiletého Elvise Presleyho.

Phillipsovo studio Sun v té době už léta natáčelo hudbu černošských muzikantů z celého jihu Spojených států. Bylo založeno hned po Novém roce 1950 a sídlilo ve státě Tennessee ve městě Memphis. Phillips sice jako mladý hrál na bicí a suzafon ve dvaasedmdesátičlenném orchestru, ale jak sám prohlásil, neměl pro aktivní muzicírování náležité nadání. Hudbu měl ale rád, a tak se věnoval práci v rádiu a ve své gramofonové firmě, která umožnila mnoha neznámým umělců prorazit do světa. Že se jednalo o činnost nadšence, může potvrdit historka o nahrání jednoho z prvních hitů Sun studia. Phillips se od kamaráda z Nashvillu dozvěděl o výborné skupině, jejíž členové však v té době pobývali ve státním vězení. Jak dostat skupinu Prisonaires česky Vězňové do vzdáleného studia? Nakonec to nebylo těžké, neboť vedení věznice usilovalo o slušný návrat chovanců do občanského života a o to se zasadil i guvernér. Pět vězňů doprovázela ozbrojená eskorta, autobus zaplatilo studio. Písnička Just Walking In The Rain z jejich repertoáru se stala celosvětovým hitem. 

Sam Phillips nahrál skladbu Rocket 88, ta je považována za první rokenrol. Pro svět zpopularizoval hudbu, která v jeho době byla jen na okraji zájmu. Za to se ocitl mezi prvními v rokenrolové síni slávy, najdeme ho v bluesové nebo countryové síni slávy, získal Grammy za celoživotní dílo a jeho postava byla ztvárněna v několika filmech. Studio Sun je dnes Národní památkou a turistickou atrakcí.

autor: Zdeněk Raboch | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.