Psaní interpunkčních znamének II.

24. září 2010

Také dnešní jazykový koutek patří psaní interpunkčních znamének, konkrétně čárky. Máme-li navázat na minulý jazykový koutek, pak nám k psaní čárky ve větě jednoduché chybí uvést několik případů. Tak tedy: čárkou oddělujeme volný doplněk - ten bývá vyjádřen podstatným jménem ve 4. nebo 1. pádě, např. "U kamen sedí dědeček, ruce v klíně.", "Už dnes si, chlapec teprve devítiletý, získal uznání v hudebních kruzích."

Čárkou se odděluje také přístavek. Přístavkovým vztahem jsou spjaty dva výrazy, jimiž se pojmenovává tatáž skutečnost, např. "Moje babička, matka mého otce, pochází z vesnice." Přístavek bývá většinou rozvitý a jeho základem je podstatné jméno.

Čárkou oddělujeme dále výrazy několikanásobného větného členu - "Sešli se příbuzní, přátelé, známí...", "Pozval nejen Jirku, dokonce i Honzu." Čárkou se dále oddělují různé vysvětlivky, výčty nebo volně připojené větné členy. Ty bývají často uvedeny výrazy a to, totiž, tj., zejména, zvláště, jako atd. Např. "Ve městech, zejména velkých, se lidé příliš naznají."

Chybuje se tím, že se čárka nenapíše, ale také často napíše tam, kde být nemá. Často se tak stává záměnou přívlastku volného a těsného - tomu problému jsme se věnovali minule. Jindy se omylem oddělí čárkou stejnorodé větné členy, které jsou spojeny spojkami a, i, ani, nebo s významem slučovacím. Dále by se neměla čárka objevit v ustálených spojeních, např. "zuby nehty", "křížem krážem", "pět šest lidí" apod. Často se chybuje i tím, že se oddělují čárkou přívlastky postupně rozvíjející (mezi ně nemůžeme vložit spojku a), např. "naše oblíbené rockové hity".

Když uvádíme za textem dopisu místo a den jeho napsání (např. "V Plzni(,) 20. května 2005)? čárku nepíšeme - to proto, že nejde o souřadné spojení příslovečných určení - podobně "loni v září". Čárka se nepíše ani před přirovnávacími spojkami jako, jakožto a než, uvozují-li jen větný člen, nikoli celou větu. Např. "Staral se o ni jako o vlastní.", "Jsi starší než já." (Ale: "Jsi starší, než jsem si myslel.")

Dále uveďme případ, kdy se nesprávně píše čárka před spojkami vyjadřujícími totožnost (aneb, čili, neboli) - "Tato věda se nazývá národopis čili etnografie.". Konečně ani holý přechodník se neodděluje čárkou: "Ukloniv se odešel.".

Pokud jde o větu jednoduchou, pak už jsme vyčerpali všechny případy psaní čárky, jenže máme tu ještě souvětí. V něm čárkou oddělujeme souřadně spojené věty (hlavní nebo vedlejší), nejsou-li spojeny spojkami a, i, či, ani s významem slučovacím ("Obchody se zavírají, ruch v ulici pomalu ustával.", "Slunce vycházelo, ale obloha se brzy zatáhla."). A dále: před spojkami a, i, ani, nebo klademe čárku, mají-li jiný význam než slučovací - "Prosil jsem ho o pomoc, a nepomohl mi.", "Buď se mu omluvíš, nebo budete nepřátelé.". Čárku píšeme před spojovacími výrazy a to, a sice, a proto, a tak, a dokonce a ještě před několika dalšími - "Mužstvo neuspělo, a proto byl trenér odvolán.". Čárkou oddělujeme věty podřazené od nadřazených (závislé od řídících): "Je nutné, abyste přišli.", "Řekl, že se zastaví.". Před přirovnávacími spojkami než, jak, jako píšeme čárku jen tehdy, když uvozují větu: "Spal, jako by ho do vody hodil.", "Je menší, než jsem si představoval.".
Problémy s psaním čárky nastávají pravděpodobně také u složitějších souvětí. na kladení čárky si musíme dávat zvlášť dobrý pozor u složitějších typů konstrukcí. Platí opět několik pravidel: Setkají-li se mezi větami dva spojovací výrazy, z nichž každý patří k jiné větě, čárku píšeme jen před prvním z nich, např. "Není pochyby, že když každý...", "Napište, nebo kdybyste chtěli...". Je-li mezi souřadně spojenými větami umístěna věta podřazená, odděluje se čárkou z obou stran, a to i před slučovacími spojkami a, i aj., např. "Pověz mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi." Je-li do hlavní věty vložena věta vedlejší, odděluje se čárkou rovněž z obou stran - "Škola, do níž chodí můj bratr, přivítala minulý týden známou zpěvačku."
Spustit audio