Radbuza aneb Radbudova voda
Možná už jste také navštívili pramen řeky Radbuzy nedaleko obce Rybník na Domažlicku. Místo rádi vyhledávají všichni milovníci přírody. Po pár kilometrech od pramene se po ještě malé říčce Radbuze doslova slehne zem. Kam se řeka schovala?
Řeky v západních Čechách většinou pramení v krásné čisté přírodě, což je převážně dáno desetiletím uzavření hranic a existencí takzvané železné opony. Stejně tak je tomu i u první řeky, kterou prozkoumáme - u řeky Radbuzy. Ta pramení v pohraničí na Domažlicku v Českém lese, v úpatí Lysé hory.
Co znamená slovo Radbuza? Prvně se o řece píše už v roce 1386 jako o flumen Razbuza. Název řeky je pravděpodobně odvozený od osobního jména Radbudova řeka nebo voda. Kdo byl Radbud, to se už asi nedozvíme. Naštěstí řeka je tu s námi. Kdo hledá pramen Radbuzy, najde hned dva, jeden silnější a jeden slabší. Místo pramenů je hojně vyhledáváno turisty, což dokládá i vyšlapaná cesta.
My se vydáme po toku Radbuzy, která je pod Lysou horou stále jen malým, ale za to opravdu čistým potůčkem. Asi pět kilometrů od pramenů najdeme podmáčené nivy, kterými tady voda Radbuzy protéká. O území se stará Správa chráněné krajinné oblasti Český les. Roste tu například vzácná mokřadní rostlina vachta trojlistá.
Divočina s rakem kamenáčem i zaniklými obcemi
Tady se už v širokých loukách nedaleko obce Rybník vydává řeka do prvního člověkem násilně upraveného území. Asi tři kilometry dlouhý úsek, kde je řeka z původních meandrů narovnána pomocí betonových prefabrikátů a vytváří v krajině přímou čáru. Výsledek hospodaření, kdy klikatící se řeka musela ustoupit socialistickému zemědělství. Dobrou zprávou je, že se jedná s majitelem pozemku o návratu k původní podobě přirozeně se klikatícího koryta.
Po třech kilometrech rovné řeky pádící betonovým korytem zmizí voda v lese. A tady opět vládne jen vodní síla a přírodní zákony. Mezi stromy se voda klikatí, vytváří ostrůvky, zálivy. Divočina, se kterou už se dál po toku Radbuzy od Bělé příliš nesetkáme. Uprostřed lesa narazíme nad řekou na zajímavou stavbu. Vlastně první dochovaný kamenný most z počátku 19. století na toku. Připomíná tu dávno zaniklou obec jménem Mostek. Pod mostem řeka pádí a hučí, už tady přeci jen připomíná jeden z hlavních a nejdelších řek Plzeňského kraje.
Řeku tady miluje příroda včetně k vodě vázaných živočichů. Například pod mosty správci chráněné oblasti umísťují dřevěná hnízdiště pro skorce vodního, který nad divokou tekoucí vodou loví vodní živočichy a ryby.
Ve zdejším čistém území se daří také vzácnému raku kamenáči. I proto je úsek Radbuza Nový Dvůr pila vyhlášený jako evropsky významná lokalita. Od zaniklé obce Mostek se řeka vydá na pouť stále více zastavěnou krajinou směrem na Bělou nad Radbuzou. V dalším díle objevíme neprobádaný říční ostrov uprostřed obce i jednu neprávem opomíjenou technickou památku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Pobaltí se chystá na válku, hloubí zákopy. Putinovo Rusko tam srovnávají se SSSR, hlásí zpravodaj
-
Referendum si Češi nepřejí, nad Unií ještě ‚nezlomili hůl‘. Zároveň ani nechtějí další evropskou integraci
-
Nízké preference, velké naštvání. U lidovců panuje nespokojenost s vedením a spřádají plány na sjezd
-
Chytil příležitost za pačesy a žije svůj sen, říká o Krejčího formě v NBA bývalý basketbalista Zídek