Roy Orbison a Bo Diddle
Při udílení mnohých hudebních cen na světě se nebere v potaz věk, rasa ani styl odměněných. Na prestižní ceny - například americkou Grammy - dosáhnou často hudebníci úplně rozdílní. K tomu došlo třeba v roce 1998.
Ceny za umělecké počiny, ať už se jedná o hudbu, literaturu, film, architekturu a další sféry lidského snažení, se většinou udělují na slavnostních akcích, a to za uplynulý rok. Ocenění v jednotlivých oborech je mnoho a živé vysílání se mnohdy neúnosně protáhne, a tak většina fanoušků sleduje raději záznam, kde je uvedeno to nejpodstatnější.
Ať už se ale jedná o ceny více důležité nebo ty, které nás zas tolik nezajímají, vždy jde o uznání prestižní, ale co naplat, sezónní. V dalším roce může být vše úplně jinak. Proto je velká pozornost věnována umělcům nominovaných za práci celoživotní.
25. února v r. 1998, získali toto uznání Roy Orbison a Bo Diddley. Dva umělci reprezentující dva odlišné póly moderní hudby. Šlo vlastně o ukázku pestrosti a mnohovrstvenosti současné muziky a také toho, z čeho lze čerpat i po letech.
Orbisonův zjev spokojeného občana z maloměsta, umocněný silnými brýlemi, z něho dělaly člověka staršího, než skutečně byl. Proslavil se svým smutným hlasem brilantně zvládajícím vysoké tóny.
Bo Diddley začínal jako pouliční zpěvák a boxer a najdeme ho v tabulce deseti nejvýznamnějších zpěváků rock and rollu. Rolling Stones ho ve svých začátcích považovali za svůj největší vzor. My si poslechneme nejúspěšnější hit Roye Orbisona - Oh, Pretty Woman.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
