Roy Orbison a Bo Diddle

Ceny za umělecké počiny, ať už se jedná o hudbu, literaturu, film, architekturu a další sféry lidského snažení, se většinou udělují na slavnostních akcích, a to za uplynulý rok. Ocenění v jednotlivých oborech je mnoho a živé vysílání se mnohdy neúnosně protáhne, a tak většina fanoušků sleduje raději záznam, kde je uvedeno to nejpodstatnější.

Ať už se ale jedná o ceny více důležité nebo ty, které nás zas tolik nezajímají, vždy jde o uznání prestižní, ale co naplat, sezónní. V dalším roce může být vše úplně jinak. Proto je velká pozornost věnována umělcům nominovaných za práci celoživotní.

25. února v r. 1998, získali toto uznání Roy Orbison a Bo Diddley. Dva umělci reprezentující dva odlišné póly moderní hudby. Šlo vlastně o ukázku pestrosti a mnohovrstvenosti současné muziky a také toho, z čeho lze čerpat i po letech.

Orbisonův zjev spokojeného občana z maloměsta, umocněný silnými brýlemi, z něho dělaly člověka staršího, než skutečně byl. Proslavil se svým smutným hlasem brilantně zvládajícím vysoké tóny.

Bo Diddley začínal jako pouliční zpěvák a boxer a najdeme ho v tabulce deseti nejvýznamnějších zpěváků rock and rollu. Rolling Stones ho ve svých začátcích považovali za svůj největší vzor. My si poslechneme nejúspěšnější hit Roye Orbisona - Oh, Pretty Woman.