Ruční kompresor, ohříváček a špuntovačka. Vítejte v hostinci před sto lety!
Pamatujete ještě porcelánové pivní tácky nebo ohříváčky piva? I to patřilo ke koloritu hostince na počátku minulého století. O tržbách vedli hostinští přísnou evidenci, ale o EET se nepsalo ani v nejdivočejších románech. Zato napít se dobrého piva mohli už šestnáctiletí.
Pivo čepovali hostinští z dřevěných sudů a tlak se dodával ručně pomocí mechanického čerpadla. V praxi to vypadalo celkem úsměvně. Kompresor býval na chodbě a hosté, kteří šli na toaletu, už ze zvyku zatočili klikou, aby hostinskému pomohli. Pivo se do hospod z pivovarů zaváželo výhradně v sudech. Lahvové pivo proto svým hostům přepouštěl a špuntoval přímo hospodský.
Mezi další zvláštnosti patřily takzvané ohříváčky piva. Pivo v sudech bylo ve sklepě u ledu a o regulaci jeho teploty si mohli tehdejší hospodští nechat jen zdát. A některým hostům příliš studené pivo vadilo. Ohříváček byla kovová dutá tyčinka, do které hostinský nalil horkou vodu a host si ji ponořil do sklenice s pivem. Později se objevily i ohříváčky elektrické.
Běžnou součástí hospod také bývaly porcelánové pivní tácky. Na ně se zapisovala vypitá piva. Hostinští uvítali nástup papírových tácků, protože jim ubyla práce s pracným mytím porcelánových pokreslených inkoustovou tužkou.
Pivo už od šestnácti
Volit mohli lidé za první republiky až v 21 letech, ale dát si alkohol s výjimkou kořalky směli díky hostinské vyhlášce už v šestnácti. Bylo to dáno mimo jiné tím, že lidé začínali mnohem dříve pracovat a pivo a víno nebyly považovány za nebezpečný nápoj. Dnes nemyslitelné.
Stejně jako elektronická evidence tržeb tehdy. Veškerou evidenci představovala účetní kniha, do které hostinští zapisovali počet sudů a další nákupy, tako kniha sloužila pro kontrolu jejich výdělků. Stejně jako dnes ale bývali i tenkrát někteří hostinští šizunkové. Takoví se ale většinou dlouho neudrželi, protože neměli dobrou pověst.
I na malých obcích bývalo mnohem víc hospod než dnes. Často šlo o malá zařízení o jedné místnosti v rámci hospodářství, kde se scházeli sousedé na poklábosení a probrání všeho důležitého. Stejně tak, jako je tomu v českých hospodách dnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.