„Sáhli jsme si na dno, ale stálo to za to,“ říká o tracku kanadskou divočinou Cestovatel Martin Úbl

Cestovatel Martin Úbl
Cestovatel Martin Úbl

Největším tahákem pro cestování Kanadou jsou asi medvědi. Pokud ale jdete ve dvou 1200 km pěšky, potkat ho určitě nechcete.  Jaké to je jít osm týdnů kanadskou divočinou?

Během dvou měsíců ušel 1200 kilometrů kanadskou divočinou, zažil nejdeštivější kanadské léto za posledních sto let a zhubl 17 kilo. Cestovatel Martin Úbl se společně se svou přítelkyní Eliškou vydal na track, který absolvuje jen 50 lidí ročně.

Cestovatel Martin Úbl

Dobrodruh Martin Úbl procestoval s kamarády řadu odlehlých míst, která nejsou v nabídce žádné cestovky. V 18 letech se vydal na Balkán a s partou podobně laděných nadšenců ho celý prozkoumal. Na svůj poslední trip, ze kterého se vrátil teprve před měsícem, se ale vydal jen v doprovodu své partnerky. „Jezdili jsme s bandou kamarádů, ale na tak dlouho nedostal nikdo dovolenou, tak jsme šli sami s partnerkou a na poslední dva týdny se přidal jiný pár,“ vyprávěl.

Kanada byl sen

Jako cíl své cesty si vybral pár vysněnou kanadskou divočinu, konkrétně trasu, kterou projde maximálně 50 lidí za rok. „ Procestovali jsme Jižní Ameriku, Bolívii, Peru, byli jsme opakovaně na Islandu, ale chtěli jsme zkusit delší přechod hor. Kanada byla vysněná,“ řekl cestovatel.

V Kanadě Martin s Eliškou zažili tamní nejdeštivější léto od roku 1923. V praxi to znamená věčně mokré oblečení a pořádný psychický nápor. „Když prší den a pak uschnete, je to jiné, než když prší osmý den, všechno máte mokré a pro změnu začne sněžit,“ popsal.

Písničkou „Jede traktor“ děsili medvědy

I když pro cestovatele, kteří jedou džípem a touží po hezkých fotkách, je setkání s medvědem snem, pro pěší turisty je spíš noční můrou. „Pokud vás medvěd zahlédne, jste moc blízko,“ radí Martin. Medvědi podle něj dobře vědí, že jste někde na blízku, ale neměli byste je zaskočit a moc se jim přiblížit.

Existují sice speciální pepřové spreje, ale cestovatel si myslí, že pokud je někdo musel použít, tak už má účinnost spreje zřejmě vytesanou na náhrobku. „Sprej musíte mít po ruce, musíte ho použít ze dvou metrů a nesmí foukat vítr, jinak se medvědovi pepřem spíš ochutíte,“ vtipkoval.

Další možností, jak medvěda zastrašit, je dělat hluk. Třeba si zpívat. „Po dvou měsících vám ale dojde repertoár, zpívali jsme třeba ‚Medvědi nevědí, že turisti nemaj zbraně‘ a pak došlo i na ‚Jede traktor, je to Zetor‘,“ vyprávěl cestovatel. Medvěd se pak k Elišce a Martinovi dostal hodně blízko, když jim v noci obcházel kolem stanu.

Jedny ponožky stačí, důležité je jídlo

Velké umění je, zabalit si na dva měsíce batoh tak, aby nic nechybělo a dal se unést. Největší podíl tak tvoří jídlo. Oblečení musí jít stranou, od každého kusu se vejde jen jeden kus, Martin si prý vystačil s jedním párem ponožek.

Jídlo je potřeba nakoupit dopředu a zabalit do balíků, které pak putují poštou na jednotlivá stanoviště tracku. Právě na stanovištích, kterých je po cestě asi osm, je možné vyspat se v hotelu, umýt se dát si teplé jídlo v restauraci. „Vždycky jsme doufali, že na stanoviště balík dorazil, a radovali jsme se z obsahu. Jen jednou jsme byli zklamaní, protože jsme místo sušeného masa omylem koupili sóju a věděli jsme, že ji další týden budeme muset jíst,“ přiznal Martin.

Z cesty se ještě nevzpamatoval, ale plánuje další

I když si během cesty pár sáhl na dno, rozhodně plánuje další cestu. Míst, která ještě nejsou zasažená, totiž rychle ubývá. „Bylo to krásné, když si uvaříte kafe, které jste si donesli, a díváte se na krajinu, kterou několik měsíců před vámi nikdo nešel a zase dalších několik měsíců nikdo nepůjde, je to úžasné. Člověk se zklidní a zpomalí, urovná si myšlenky,“ řekl cestovatel.

Nejen o svých zážitcích z cestování píše Martin Úbl blog, napsal i několik knih a pravidelně přednáší. V Plzni bude například vyprávět o Kanadě začátkem února na cestovatelském festivalu Kolem Světa. Termíny přednášek uvádí na svém fecebookovém profilu.