Správné tvary místních jmen

V několika předešlých jazykových koutcích jsme hovořili o místních jménech. Všímali jsme si jejich správné pravopisné podoby a také i některých obtížnějších tvarů, např. odvozených přídavných jmen, obyvatelských jmen atd. Dnes bychom ještě u problematiky správných tvarů mohli zůstat. Místní jména běžně skloňujeme, ale ne vždy jsme si jisti správnou koncovkou. Podívejme se tedy na některé typy místních jmen, které by nám mohly působit potíže. Co myslíte, můžeme říci, že jedeme do Plas i do Plasů? Že bydlíme v Podmoklích i v Podmoklech? A který z uvedených tvarů je správný - ke Klatovům, nebo ke Klatovám?

Je vidět, že výběr tvarů je opravdu bohatý, ale správná volba jednoduchá vůbec není. Naštěstí většina místních názvů se dá lehce zařadit k příslušným vzorům pro skloňování, a proto je pravděpodobné, že je opatříme i správnou koncovkou. Používání místních názvů typu Praha, Plzeň, Brno, Tábor nebo Most bude určitě bez problémů. Pokud ovšem nebydlíme třeba právě v Klatovech. Pozor, neříkáme s Klatovami, tam je nesprávná koncovka (nejde o ženský rod), a už vůbec ne s Klatovama, to je nespisovné. Klatovy (podobně jako Rokycany, Kladruby, Všeruby, Nebílovy nebo Karlovy Vary) jsou mužského rodu a skloňují se (s drobnými výjimkami) jako vzor hrad. Proto mají v 3. pádě jedinou správnou podobu, a to je tvar ke Klatovům (podobně jako Kladrubům, Všerubům, Nebílovům nebo Karlovým Varům). V 6. pádě je základní koncovka -ech (tedy v Klatovech, v Kladrubech, ve Varech), jen některá místní jména (zakončená na -sy, -zy, -ky, -chy, -ly) mají koncovku -ích (v Kbelích, Pyšelích). Obě zakončení pak najdeme u názvu Plasy (Plasech i Plasích), Podmokly (Podmoklech i Podmoklích) nebo Pyšely (Pyšelech i Pyšelích). Existuje ještě třetí typ zakončení, a to -ách. Vyskytuje se u místních názvů končících na -ky, -chy (v Roztokách, v Počátkách).

A jak si z tohoto hlediska poradíme s místním jménem Karlovy Vary? Pojedeme do Karlových Var nebo Varů? Právě v 2. pádě, je u místních názvů mužského rodu určitá nepravidelnost. Tvary tohoto pádu mají totiž nulovou koncovku (do Klatov, do Dobřan, do Rokycan, do Nebílov). Proniká sem však někdy i pravidelná koncovka -ů (od vzoru hrad), a proto existují dvojice typu Var - Varů, Lub - Lubů, Lán - Lánů. Jsou rovněž správné.

V našem kraji jsou z jazykového hlediska ještě další zajímavá místa, a sice nedaleké Ledce, Přeštice nebo také Klenčí. Názvy typu Ledce (podobně Jince) měly původně ve 2. pádě také tvary s nulovou koncovkou (obyvatelé Ledec). Ty jsou však dnes vytlačovány rovněž koncovkou -ů, tvoříme tedy spojení starosta Ledců, obyvatel Jinců atd. Budeme--li mluvit o Přešticích, zapamatujeme si, že je to podstatné jméno ženského rodu a že v 3. pádě může mít dvě podoby - k Přešticím i k Přešticům (podobně k Budějovicím i k Budějovicům). Pokud jde o Klenčí, tady musíme skloňovat podle vzoru stavení (cesta z Klenčí, blížíme se ke Klenčí, vyprávění o Klenčí, loučení s Klenčím). Podobně nakládáme i s dalšími místními názvy tohoto typu (např. Rabí, Poříčí), protože jsou to vlastně také podstatná jména. Charakter přídavných jmen měkkých pak mají názvy typu Kozí, Srní nebo Veveří (skloňujeme je však též podle vzoru stavení). Jako tvrdá přídavná jména používáme názvy typu Slaný, Blatná nebo Jablonné (bydlím v Jablonném, jedu do Jablonného, před Jablonným atd.).

Zmiňovali jsme známý hrad Rabí i stejnojmennou vesnici. Měli bychom tedy ještě říci jak je to s délkou samohlásky a u tohoto místního názvu. Jsme možná zvyklí používat spíše samohlásku dlouhou, tedy Rábí ale oficiální a závazná písemná podoba je Rabí. Uvádí ji Statistický lexikon obcí a v této podobě bychom ji měli respektovat. Je však pociťována jako nepřirozená, a proto se v praxi setkáme s výslovností s dlouhou samohláskou. Podobně je tomu také u místního jména Braník nebo Chyše.