Srpen 1968 v Plzni očima pamětníků

Dnes 70letý Bořivoj Drábek z Brna studoval v roce 1968 Hotelovou školu v Mariánských Lázních a jako externista spolupracoval s plzeňským rozhlasem. V osudnou noc z 20. na 21. srpna spal v rozhlasové ubytovně. Kolem 3. hodiny ranní nastal zmatek.

Vypadalo to, že republiku obsadili Rusové. Bořivoj Drábek si vzpomíná, že nejhorší byl pocit rychle ztracené svobody po takzvaném pražském jaru. Psát a vysílat se už mohlo prakticky o všem. A to téměř ze dne na den skončilo.

Svoje vzpomínky na srpnové události vnesl do našeho seriálu také Zdeněk Bláha. Celý svůj profesní život spojil s hudebními pořady Českého rozhlasu Plzeň. V plzeňském rozhlase pracoval jako hudební redaktor už od roku 1955. I o 13 let později.

Obrana Československého rozhlasu v Plzni v srpnu 1968. Pohled z okna rozhlasové budovy|foto: Dobroslav Zeman

Osudné ráno 21. srpna 1968 se před budovou rozhlasu objevil tank a ruští vojáci. Všichni zaměstnanci rozhlasu se nahrnuli k oknům. V následujících hodinách pomáhal Zdeněk Bláha se vším, co bylo třeba. Se zprávami, monitoringem tisku a podobně. A také na protest proti okupaci vystoupil z Komunistické strany Československa.

Bezmoc a vztek

To jsou pocity, které si i po 50 letech vybaví 71letý Václav Karásek z Mýta na Rokycansku. V srpnu roku 68 byl uprostřed výkonu základní vojenské služby v Plzni na Borech. V noci z 20. na 21. srpna měl zrovna dovolenou a o vpádu vojsk Varšavské smlouvy se dozvěděl doma. Všichni si mysleli, že začala válka. Vrátil se do kasáren, kde je okupační vojska odzbrojila. Dodnes ho mrazí v zádech při vzpomínce na odjištěné ostré patrony v kulometech.     

Jindra Klímová pracovala v roce 1968 jako hlasatelka v pražském rozhlase. Osud její život ale navždy spojil s plzeňským rozhlasem, když do Plzně přesně před 50lety, 22. srpna přijela pomoct s vysíláním. Tou dobou už byl plzeňský vysílač jediným zdrojem informací. Za nejzásadnější považuje v době okupace podíl techniky.

Bez techniků by redaktoři nebyly ničím. Po několika dnech takzvaného partyzánského vysílání se také vyšetřovatelé nejvíce zajímali o vysílací techniku. Jindru Klímovou potkal v následné normalizaci strmý profesní pád. V rozhlase skončila ze dne na den a dalších dvacet let se živila mytím nádobí, jako prodavačka v kiosku a podobně. Rehabilitace se dočkala až po roce 1989.