Štandopede i fofr mají kořeny v latině
Slova užívá spíše starší generace. U fofru je původ jasný, ale pro štandopede jsme museli hledat poučení v etymologickém slovníku.
Nahlédnutím do Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka zjistíme, že slovo je latinského původu a vychází jako slovo složené ze stante pede, doslovně stojící nohou. Jeho význam je okamžitě, ihned, bez odkladu a známe je také z literárních děl 19. a 20. století. Najdeme je namátkou u Boženy Němcové, Rudolfa Těsnohlídka nebo u Vladimíra Neffa. A hodnotíme je jako slovo expresivní, citově zabarvené.
Fofr opravdu pochází z němčiny, je slovem expresivním a užívaným v obecné češtině. Jeho význam je pravděpodobně odvozen od názvu fukaru, stroje na vyfukování plev, a to od slovesa fochen, rozfoukávat oheň, zapalovat. Můžeme sledovat, že hlavním významovým motivem je rychlost. Německé fochen souvisí s latinským slovesem focare, zapalovat, rozněcovat. Takže i fofr má latinské kořeny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
