Století Josefa Režného

Režného nezpochybnitelná odbornost v oboru tradiční lidové hudby i lidsky přímé jednání byly obdivuhodné. Mnozí se dokonce báli jeho odzbrojující a nikoho nešetřící upřímnosti. Však mu tato vlastnost v době totality také vynesla ztrátu učitelského zaměstnání, dlouholeté politické šikanování a dokonce odstřižení od vyvzdorovaného Mezinárodního dudáckého festivalu (MDF), který folkloristům v době tuhé normalizace pootvíral železnou oponu a dokonce vzácně umožňoval reciproční výjezdy na Západ. I v těžkých dobách však při něm vždy stála jeho rodina a přátelé z Prácheňského souboru, který Režný v roce 1949 ve Strakonicích spoluzakládal.

Uznávaný evropský badatel

Absolvent reálného gymnázia a celoživotní autodidakt Josef Režný se přes dělnické a úřednické profese vypracoval až na ředitele městského muzea ve Volyni. Stal se uznávaným evropským badatelem v oboru tzv. bordunových nástrojů. Od roku 1950 se také soustavně věnoval sběratelství hudebního a tanečního folkloru. Jeho rukopisná sbírka představuje přes tisíc písní, šest desítek tanců, zápisy instrumentální hudby, zvykosloví a drobných útvarů lidové slovesnosti z Prácheňska a Pošumaví.

Ředitelem volyňského muzea byl od roku 1971 až do odchodu do důchodu v roce 1984. Tam také realizoval úspěšnou mezinárodní výstavu Dudy a dudáci (1978). S ní spojené kontakty s domácími i zahraničními odborníky využil ve prospěch MDF i ve své další odborné práci. Výzkum a dokumentaci dud v českých zemích – kromě jižních Čech zejména na kdysi německém Chebsku – postupně rozšířil na sousední oblasti Rakouska a Německa. Zvláštní pozornost věnoval také dudám Lužických Srbů. Životní dílo Josefa Režného, obsáhlá monografie s názvem 5000 let s dudami, vyšla naposledy v roce 2012. Vynikající, a v mnoha ohledech nepřekonatelná je také jeho Škola hry na české dudy (1981).

Dudy a dudácká muzik v evropských souvislostech

Rozsáhlá Režného bibliografie vypovídá o jeho odborném zaměření na lidové hudební nástroje, zejména české dudy a dudáckou muziku v evropských souvislostech, vedle toho rozvíjel studium regionální lidové kultury na Prácheňsku a v Pošumaví. Vynikající publikace bilancující vlastní sběratelské dílo nesou názvy Po stopách dudáků na Prácheňsku (2004), Písně a řeči (2008) a Za chlebem do světa (2011). Další rukopisné materiály včetně zápisů a audio nahrávek z terénu jsou uloženy v jeho pozůstalosti ve Státním okresním archivu ve Strakonicích, ve volyňském a strakonickém muzeu i v rodinném archivu.

Hrály dudy...

Nejen profesí, ale i koníčkem byla Josefu Režnému hudba. Svoje umělecké působení zahájil jako violista studentského smyčcového kvarteta a kontrabasista orchestru reálného gymnázia ve Strakonicích. Za války, v letech 1942–1946, byl zároveň členem proslulé Strakonické dudácké kapely a krátce i sbormistrem mužského pěveckého sboru Palla. Všechny tyto zkušenosti bohatě zúročil v tvorbě Prácheňského souboru, v němž bezmála 60 let působil jako umělecký vedoucí, choreograf, sbormistr, autor a upravovatel hudby, dudák, violista a kontrabasista. Ve své autorské tvorbě osobitým způsobem využil výsledky vlastních sběratelských výzkumů. Vynikajícím dokladem jeho hráčské virtuozity je profilové CD album Josef Režný: Hrály dudy (1993).

Mezinárodní dudácký festival ve Strakonicích

V neposlední řadě je třeba zdůraznit Režného zásluhy na vzniku ojedinělé mezinárodní hudební přehlídky. Spolu se Zorou a Lubomírem Soukupovými v roce 1967 připravil první ročník Mezinárodních dudáckých festivalů ve Strakonicích, jejichž tradice trvá dodnes. Ten nadcházející, který proběhne 22.–25. srpna tohoto roku, znovu slavnostním programem připomene zásluhy a nesmrtelné dílo otce zakladatele Josefa Režného.