Strážkyně Šumavy už 700 let. To je Lesní matka, bytost mnoha podob

Lesní matka je, dalo by se říct královnou Šumavy, její ochránkyní. Hlídá si lesy, ale také zvěř. Jedná se o bytost, ve které je vtělen genius loci Šumavy, podobně jako je Krakonoš v Krkonoších, Fabián v Brdech nebo Ječmínek na Hané.

„Má mnoho podob - stará nehezká babice, ženská bytost s parohy ve vlčí suknici a nebo jako krásná mladá žena, ozdobená lesními květy. Je ambivalentní, jednou je slunná, veselá, příjemná, jindy zase temná a děsivá. A tak jednou zachrání děti, které zabloudily v lese a jindy je sežere," popisuje básník, spisovatel, filosof a folklorista Ondřej Fibich, který se s ní setkává při sbírání a zaznamenávání starých pověstí ze Šumavy a Pošumaví.

"Původně sloužila zemědělcům v Bavorsku a nejen tam. Byla totiž bohyní žita a pomáhala jim, zajišťovala jim zdar v úrodě. Když ale tito lidé odešli na Šumavu, vzali si ji sebou. Ale protože tady převažovaly hlavně lesy, tak i bohyně žita transformovala na to většinové prostředí, tedy na Lesní matku. Stala se tak opatrovnictví divokosti," vypráví Ondřej Fibich.

Lesní matka se na Šumavu dostala v době, kdy přicházeli první horníci do Kašperských hor a s nimi přišli lidé, kteří jim zajišťovali zásobování zemědělskými výrobky. Takže Lesní matka je na Šumavě už od 14. století. Dnes ji zná málokdo. Kdy začala mizet a proč se třeba udržel v Krkonoších Rýbrcoul, tedy Krakonoš?

„Jednoznačně s nuceným odsunem Němců v letech 1945 – 1946. Přitom záznamy tady zůstaly. Například profesor Kollibabe zanechal v němčině psaný tlustospis v Kašperských Horách někde na půdě. Byl to ohromný štos rukopisů, ale nikdo po něm nepátral. A tak se na Lesní matku zapomnělo. Šumava totiž měla úplně jiný poválečný vývoj, než Krkonoše. Určitě za tím stojí také to, že Krakonoš už v dávných dobách zakořenil v lidech i v podhůří Krkonoš, kdežto Lesní matka se z temné, můžeme říci grimmovské horní Šumavy, do Pošumaví nedostala," uzavírá Fibich.

Krakonošovi pak navíc pomohlo to, že se dostal do širokého povědomí lidí v celém tehdejším Československu. Dostal se takzvaně do mainstreamu, vydávali se knihy pohádek s Krakonošem, vznikaly také rozhlasové pohádky a hlavně mu pomohla televize a film. Vždyť není Čecha, který by neviděl alespoň jeden díl večerníčku Krkonošské pohádky, natočeného v 70. letech. To Lesní matce chybí, ale nikdy není pozdě na nápravu, tak uvidíme, jestli se nějaký scénárista, filmový režisér nechytne příležitosti.