Středeční Noční linka: Zima za kamny: jak se kdysi slavily Vánoce v chalupě

11. prosinec 2024

Zveme vás na příjemné setkání, které vás přenese do časů, kdy Vánoce v chalupách byly opravdovou kouzelnou tradicí. Přiblížíme si, jak se slavily svátky v minulosti – bez moderní techniky, ale s velkou dávkou lásky, pohody a tepla rodinného krbu. 

Přijďte si poslechnout příběhy o vánočních zvycích, o tradičních pokrmech a o tom, jak se veselé svátky prožívaly na venkově.

Jaké dárky nosil Ježíšek a jak vypadala štědrovečerní večeře? Jak se zpívaly koledy u stolu a co všechno bylo součástí vánočního večera? Jaký byl pravý význam Vánoc pro naše předky? Tato chvíle pro vás bude nejen o historii, ale i o vzpomínkách, které zahřejí u srdce.

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

Mirek z Rašov, nyní ze Semtěše|Dobrou noc. Víte, ony Vánoce byly vždy o nějakém shonu. A očekávání. Jen si představte, že Štědrý den byl normální pracovní den. My, děti školou povinné, jsme měly prázdniny asi od 23,, pamatuji si, že jsme psali na tabuli: Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu. Kdybyste nám pětku dala, ryba by vám nechutnala. A dárky? Dávaly se věci potřebné, košile, trenky, ponožky, atd. Žádné sny o drahých dárcích se nbám nesplnily... Je pravda, že věci se sháněly, ne jako dnes, že je dostupná každá blbost...S tou pověrou:Říkalo se, že kdo se zvedne od stolu, do roka bude u stolu chybět... Že to přinese neštěstí... Byly to vzácné chvíle, kdy si rodiče na nás, děti, udělali čas, dívali jsme se společně na pohádky, hráli Pexeso, Kloboučku hop, a na Boží Hod byla společná procházka... Dnes Vánoce moc rád nemám, žiju sám, tak jsem radši, když je po novém roce... Ale zvyky více méně dodržuji... Všem šťastné Vánoce a dobrou...
Eva z jižních Čech|Dobrý večer, všechny zdravím. Nepocházím z chalupy, přesto napíšu pár vzpomínek. Otec vyprávěl, jak v dětství chodívali sněhem za tmy na ranní roráty do kostela. Když jsem byla dítě já, babička dělávala kapra na černo. Otec zpíval v kostele ve sboru a vždy chodil zpívat na půlnoční až do vysokého věku. Vánoce jsou pro naši rodinu především narozením Ježíška. Dárky také byly samozřejmé. Vzpomenu si třeba na kouzelnu hru Kloboučky, tu jsem úplně milovala, ještě jako menší jsem dostala takovou Berušku s velkýma očima, která byla ve formě dvou koulí na sobě a ta spodní měla v sobě nějaké závaží, a tak se Beruška kývala. Ještě si vzpomínám, že asi mi bylo 12 let, jak mi ten Štědrý den tak pomalu uplýval a já se tak moc těšila na dárky. Dnes mi to uběhne, ani nemrknu. Dělávali jsme domácí čokoládu tmavou a mléčnou. A když jsme byli malí, tak maminka tu tmavou čokoládu balila do krásně barevných staniolů a ty pak věšela na stromeček. A vůně mandarinek, které bývaly v prodejně zeleniny za mého dětství pouze v období Vánoc, pro mě byla dlouho vůní Vánoc. Stromeček jsme mívali vždy smrček, byl v chladné místnosti (v parádním pokoji), tak klidně vydržel pěkný až do Hromnic. Přeji všem klidné Vánoce v blízkosti blízkých lidí. Eva z jižních Čech
frantisek svaricek|DOBRY VEČER P.JARUŠKO A POSL.N.L.NÁS BYLO PĚT DĚTI A NAŠI MĚLI ZEMĚDĚLSKÉ HOSPODÁŘSTVI,ALE NA VÁNOČNI SVÁTKY JSME DOSTALI VŠICNI DÁRKY,NÁŠ TATKA DÁVÁL I KRAVIČKÁM A KONŮM NĚCO LEPŠÍHO NA ZUB,TŘEBA KRAJIC CHLEBA. NA DVOŘE A VE STÁJÍCH BYLO VŠUDE POKLÍZENO.MAMKA MĚLA VŠUDE UMITÉ PODLAHY ,NO A POTOM SE ČEKALO JEN NA JEŽIŠKA KDY PŘINESE DÁRKY.TAKY SE ROZKRAJOVALY JABLIČKA,HÁZELA SE BOTA PŘES HLAVU.DRUHÝ DEN SE ŠLO DO KOSTELA DO OLBRAMOVIC,V TOM KOSTELE BYLA VŽDYCKY VÉLKÁ ZIMA,TAM TEHDY NEBYLO JEŠTĚ TOPENI.DNESKA JETO NĚCO JINÉHO,VŠUDE JE ÚSTŘ.TOPENI.FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
Sylva|Dobrý večer, neřeknu vám nic světoborného, jen si ráda zavzpomínám. Žili jsme v rodinném domě rodiče, já jedináček, prarodiče, teta se strýcem a ještě dvě další "tety"(sestry) které neslavily s námi. Po celou zimu se topilo jen v kamnech ve velké kuchyni která sloužila všem k běžným činnostem. Vedlejší "obývák" byl vlastně velkou jídelnou pro hosty a slavnostní příležitosti. V takovém případě se topilo i tam.Ložnice byly studené. Zatopilo se jen u babičky, kde jsem spala i já a to jen v největších mrazech. Jinak jí na stole zamrzaly oční kapky a babička mi dávala k nohám nahřátou, do deky zabalenou žehličku. O Vánocích jsme se sešli v jídelně. Celou večeři připravila babička. Kapří polévku, sladkou omáčku s mandlemi, hrozinkami a k tomu makarony nebo vánočku. Dodnes si pamatuji skvělou chuť omáčky, kterou se nám nikomu nepodařilo úplně napodobit. Následoval smažený kapr a jednoduchým, teplým bramborovým salátem. Každý rok si slibuji že udělám stejný..ale naše mlsné jazýčky ho vždycky zbytečně "vylepšují". Na stole ležel i chléb, mísa s ovocem a cukroví. Dodnes mám nejraději marokánky ale tenkrát babička dělala i skvělé "bomby", koule velikosti míčku na stolní tenis, z kostiček perníku, rumu, kandované pomerančové kůry, oříšků, hrozinek, čokolády a máčené v čokoládě. Ty byly na příděl :-) jinak bych je snědla všechny i s tím rumem:-) Už si nevzpomínám na všechny dárečky, nejlepší byly ty, se kterými se dalo něco tvořit. Dům je zbořený už od let mé plnoletosti, ustoupil sídlišti. Naštěstí mladá rodina žije taky v domku a Vánoce slavívám u nich. Hezkou dobrou noc a sladké sny přeji vám všem.

Související