Šumavská samota Pohádka vypadá dnes děsivě. Těžko uvěřit, že ji ročně navštíví davy lidí
Na Šumavě existuje místo, které se jmenuje Pohádka. Leží nedaleko Čachrova, uprostřed luk obehnaných lesy s nádhernými výhledy na šumavské vrcholy. Jenže události, které se zde v minulosti odehrávaly, žádnou pohádkou nebyly, spíše drsným hororem.
Příběh Pohádky se začal psát už před dávnými časy. V 16. století se zde usadila rodina Pangerlových a místo bylo pojmenováno Christlhof. V průběhu desetiletí tu vyrostly dokonce tři statky, z nichž zbyl jediný, ten nejmladší. Život tady nebyl jiný, než jinde na Šumavě. Celý rok byl vyplněn tvrdou prací, kterou určoval dobytek a roční období. Ale i na radost a odpočinek určitě zbýval čas a nic nenasvědčovalo tomu, že by se z Pohádky stalo místo zla.
Změna přišla v roce 1828, kdy vypukl velký požár ve Strážově. Při něm lehlo popelem na 78 domů, tehdy to byla většina celého městečka. Po uhašení bylo načase najít viníka. A našli ho – jejich zlobu pocítila stařena, která žila ve staré chatrči na dohled statku Pohádka. V očích místních totiž byla čarodějnicí. Přišel za ní dav, který se ji jal rovnou lynčovat. Vyhnal ji na louku, kde ji začal bít a kamenovat. Běsnění davu stařena nepřežila, ale než vydechla naposledy, proklela tohle místo a všechny, kteří zde žili a budou žít. Mrtvou stařenu pak lidé vhodili do její chatrče, kterou následně zbořili.
Od té doby se prý lidem nežilo dobře. Pangerlovi byli odsud vyhnáni po druhé světové válce. Na Christlhofu, kterému se v té době začalo říkat česky Pohádka, pak dlouho nikdo nevydržel a docházelo zde k tragédiím. Jeden z nájemníků se zde oběsil a jeho žena se poté pomátla. Duch muže zde prý zůstal uvězněn. Další majitelé tu zažívali nepříjemné úzkostné stavy, měli děsivé vidiny a slyšeli hrozivé zvuky. Pohádka tak získala špatnou pověst a nikdo tu už nechtěl žít.
V roce 1991 se ale jeden nájemník našel. Nenápadný, tichý muž jménem Ivan Roubal. Chtěl zde chovat jeleny, ale nakonec zůstalo pouze u chovu vietnamských prasat. V průběhu tří let se z jeho okolí začaly ztrácet různé osoby. V roce 1994 byl zatčen a obviněn z pětinásobné vraždy, za kterou dostal u soudu doživotí. Těla tří z pěti obětí nebyla nikdy nalezena. Ivan Roubal se jich prý možná zbavil tak, že je rozčtvrtil a přímo na Pohádce je nechal sežrat chovanými prasaty. Šílený vrah zemřel ve vězení v roce 2015.
Statek Pohádka stále ještě stojí, ale chátrá. Nevedou k němu žádné turistické trasy, ale ročně ho navštíví velké množství lidí. Někteří odvážlivci tu dokonce i přespí. Řada návštěvníků tu údajně cítí negativní energie, slyší šílené zvuky a celkově jim zde není dobře. Pohádka ale zůstává jedinečným místem, jedním z nejkrásnějších na Šumavě, obklopená lesy s výhledy na šumavské vrcholy. Zároveň se ale stala děsivým místem, kde by asi už nikdo nikdy nechtěl žít, přitom název Pohádka by ke spokojenému žití doslova vybízel.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
