Suvenýrem z Pivovarského muzea může být kovová známka

Přestože pivovarské známky se používaly hlavně ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století, poslední se používaly ještě na konci 20. století. Sládek a pivovarští pracovníci měli kromě platu už tradičně nárok také na určité množství piva. A protože pivo nebylo možné skladovat dlouhodobě, zavedly se postupně směnitelné poukázky.

Logo|foto:Český rozhlas

Podle slov historika muzea Jiřího Hány, přineslo 19. století pronikavé změny v technologii výroby piva, v technickém vybavení pivovarů a v organizaci práce. Rostl objem výroby a počet dělníků, takže zvětšující se cirkulace poukázek na pivo kladla na jejich počet a fyzickou podstatu stále větší nároky. Výsledkem bylo zavedení pivních známek a nárok zaměstnanců pivovarů na domácí pivo byl obsažen i v postupně se objevujících kolektivních smlouvách.

Úřednice, praktikanti, ženy a dělníci do 17 let měli nárok na jeden litr piva denně, úředníci a ostatní dělníci až na tři litry denně. Zdaleka ne všechny pivní známky byly známkami pivovarů, dochovaly se také pivní známky hostinců, velkostatků, cukrovarů, železáren, dolů nebo textilek. Vedle pivních známek se objevovaly známky na mláto, známky zálohové na láhve a na sudy či známky na led. Existovaly také známky reklamní a chmelové.