Tajemství skutečného usmíření
Staré křivdy mezi sousedy nepotřebují mnoho, aby se znovu bolestivě otevřely. Třebaže se o nich nějaký čas nepsalo na prvních stránkách novin, neznamená to, že vyhasly. Naopak. Tiše doutnaly pod povrchem a čekaly na příležitost. Řeč je o poválečném odsunu a s ním souvisejících dekretech prezidenta Beneše, konstatuje v úvodu komentáře Lubomír Stejskal.
V tomto případě jakoby se čekalo na slovní rozbušku. A když k ní svými výroky o sudetských Němcích v rakouském tisku dodal munici sám premiér Zeman, polemika na obou stranách česko-rakouské, potažmo česko-německé hranice vzájemné vztahy nepříjemně zahustila. Jasně se ukázalo, že citlivé téma odsunu a dekretů tolik vzývaná česko-německá deklarace z roku 1997 ze světa nesprovodila. A že problémy spojené s odlišným pohledem na poválečné události nadále přetrvávají. Uvědomíme-li si navíc, že kandidátem opozičních stran CDU/CSU na funkci spolkového kancléře je ochránce zájmů sudetského landsmanschaftu Edmund Stoiber, mohly by být v budoucnu vnímány německou stranou ještě výrazněji.
Opticky se ovšem věci jeví tak, že míček je na české straně hřiště, přičemž cesta k normalizaci vztahů s vyhnanci je zdánlivě jednoduchá. Stačí zrušit Benešovy dekrety. Přesně to ale ČR nesmí udělat, protože by se dopustila fatální chyby. Zradila by nepsaný princip, který říká, že účelové vytrhávání dílčích dějinných kroků z celkového kontextu druhé světové války je s ohledem na miliony obětí hitlerovského šílenství přinejmenším nemravné.
Právě tato tendence je bohužel patrná u některých sudetoněmeckých aktivit. Snadno pak vznikne dojem, že hlavní křivdu největší tragédie minulého století nepředstavuje nacistické barbarství, kterého - buďme spravedliví - sudetští Němci otevřeně litují, ale příkoří způsobené jim po válce Čechoslováky. Takto deformovaný pohled na válečné a na ně navazující události je ovšem pro většinu české společnosti absolutně nepřijatelný. Vyjádřeno lapidárně: proti sloganu sudetských krajanů "Právo na vlast" je naší morální povinností nekompromisně postavit heslo "Právo na život"(všech, koho nacisté nemilosrdně vybili).
Ve světle tohoto úhlu pohledu lze jen litovat, že v úctě nad zmařenými životy a při vědomí spoluzodpovědnosti drtivé většiny svého kmene za nekonečné utrpení, které nacistický režim civilizovanému světu způsobil, nedokázali se představitelé sudetských Němců zříci svých malicherných požadavků. Možná právě zde je skryto tajemství skutečného vzájemného usmíření včetně upřímně míněné omluvy za křivdy, které Čechoslováci po válce svým někdejším spoluobčanům způsobili.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
