Tak nějak se to postupně nabalilo. Teď Dvůr Krasíkov pod hradem Švamberk obývá 200 zvířat

Jak k tomu člověk přijde, že má tolik zvířat? Rodina Sittova před časem koupila starý areál zemědělského družstva. Přivedla sem tři své koně, tatínkovy oblíbence. Přibrala nějaké ty slepice a kachny, které ke statku přece patří. A potom chov začal utěšeně narůstat.

Sittovi se ujali kozy s kůzlaty, jejich původní majitelka se totiž stěhovala do domu pro seniory. Jindy proběhl směnný obchod, za dřevo jedna firma Sittovým zaplatila stádem jelenů. Lamí samec přišel ze zoo, která požádala o jeho umístění. „Prostě se to tak nějak samo nabaluje. I historicky sem zvířata patří. Kdysi to byl knížecí poplužní dvůr, bývaly tu stáje a výběhy. A my to máme jako zpestření,“ říká za celou rodinu Libuše Pažoutová Sittová.

Nechybí ani divoká prasata

Mini zoo je hojně navštěvována, jistě i proto, že všichni zájemci o prohlídku mají vstup zdarma. Podle majitelů by víc práce a peněz stálo zaměstnávat někoho u kasy. A tak je ke zvířatům volný přístup a lidé mohou přispět tím, že si pro ně ve dvoře koupí krmení. Podívaná na pochutnávající si zvířata je velkým zážitkem hlavně pro děti. A že je na co se koukat! V areálu jsou doma jeleni, lama, kozy, osel, kamerunské ovce, slepice, koně, kravičky, dokonce i divoká prasata. A teď na jaře mají plno mláďat.

Když se vítá jaro, vyhánějí kůzlata do ohrad

„To je pro nás jeden z velkých svátků. Každoročně o velikonoční neděli se kůzlata poprvé dostávají ven, část jich vyženeme dopoledne a druhou odpoledne. Lidé udělají špalír a kůzlata jim s mekotem proběhnou pod rukama. Dříve jsme dávali kůzlátkům i barevné pentle. Poslední roky se nám jich ale rodí padesát i víc, a to už zdobit nestíháme. A kdo by je pak honil a sundaval jim to? Rozhodně je to akce, která stojí za podívanou, navíc tu bude i malý jarmark a lidé se mohou podívat také do naší mýdlárny,“ usmívá se mladá provozovatelka.

Zoo je zdarma, z čeho tedy provozovatelé žijí?

Na otázku týkající se prostředků na živobytí má Libuše Pažoutová Sittová jasnou odpověď, ve Dvoře Krasíkov se žije z práce: „Nepotřebujeme to tu zpoplatnit, nemáme ani čas peníze vybírat. Když nám lidé přinesou pro zvířata třeba tvrdé pečivo nebo zeleninu, jsme moc rádi. Jinak žijeme prostě z práce, vyrábíme oblíbené kozí sýry, bylinná mýdélka, máte tady kovovýrobu, dřevovýrobu, penzion… Máme i dotace. A v podstatě zvířata jsou naše radost, naše hobby, ale ne obživa.“

Kdy na Dvůr Krasíkov jít?

Kdykoliv. Dvůr je téměř stále otevřený. Ale rozhodně by stály za návštěvu „Oslavy jara a vyhánění mláďat“ 21. dubna od 10 hodin.

autor: Martina Sihelská | zdroj: Český rozhlas Plzeň