Tři velikáni: Karel Höger čte Tylovu povídku o Mozartovi

Mozart celkem pětkrát navštívil Prahu. Nejdéle tu pobyl v roce 1787, kdy tu byl začátkem roku a potom se vrátil na podzim, protože Pražanům, kteří mu tak rozumějí, slíbil napsat operu. Na svém možná nejslavnějším díle začat pracovat už ve Vídni. Do Prahy přijel ten rok podruhé v říjnu. Nejdříve se ubytoval v hostinci U Tří lvů nedaleko Nosticova divadla. Potom se přesunul do vily Bertramka, kam ho pozvali jeho přátelé manželé Duškovi. Právě ve smíchovské Bertramce na poslední chvíli dokončoval předehru k opeře Don Juan, tedy Don Giovanni. Světovou premiéru měla mít opera 14. října v Nosticově, tedy v dnešním Stavovském divadle. Ale protože se nestihla nazkoušet, byla poprvé uvedena o pár dní později - 29. října 1787.

Před 165 lety, 11. července 1856, zemřel v Plzni dramatik, herec, spisovatel, překladatel a novinář Josef Kajetán Tyl. Podlehl těžké nemoci a o dva dny později byl za velkého zájmu veřejnosti pohřben na zdejším Mikulášském hřbitově. O několik desítek let později – v roce 1904 – žádala o Tylovy ostatky jeho rodná Kutná Hora, ovšem neúspěšně.

Josef Kajetán Tyl|foto:Jan Vilímek, Wikimedie Commons (koláž), CC0 1.0, ©

Autor slov naší hymny navštívil Plzeň všehovšudy třikrát. Poprvé to bylo v roce 1829 s Hilmerovou kočovnou společností, jejímž byl členem. Po dvou letech kočování se vrátil zpátky do Prahy. Nejdříve tu pracoval jako účetní ve vojenské kanceláři 28. pěšího pluku. Divadlu a novinářské práci se věnoval ve volném čase. V roce 1833 založil na Malé Straně Kajetánské divadlo, později působil jako režisér a dramaturg v Novém divadle v Růžové ulici, v roce 1846 odešel coby dramatik do Stavovského divadla. Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politického dění, stal se poslancem ústavodárného rakouského Říšského sněmu.

Zásadní zlom v Tylově životě nastal poté, co byl ve Stavovském divadle rozpuštěn český soubor. Od úřadů navíc nedostal povolení sám provozovat česká představení, proto koncem roku 1851 Prahu natrvalo opustil. Svoji divadelní existenci i živobytí početné rodiny se pokusil zachránit u Zöllnerovy divadelní společnosti, pod její hlavičkou režíroval i hrál. Putoval s ní téměř po celých Čechách. Posledním místem, kde J. K. Tyl stál na prknech, která znamenají svět, bylo na jaře roku 1856 jeviště divadla v Českých Budějovicích. Byl už vážně nemocen, přesto tu s Zöllnerovou společností vystoupil ve vlastní hře Chudý kejklíř. Ve stejné době píše v dopise svému známému: " ... již čtyři neděle poléhávám, trápen zlatou  žílou a malým zatvrdnutím jater. Po mnoha letech jsem musel vzít doktora. Ale ti páni ukazují nejvíce na  přírodu, na příští jaro, na pití vody a pohybování ..."

Z Budějovic putoval těžce nemocný Tyl na žebřiňáku do Plzně. Tam 11. července 1856 zemřel. Bylo mu 48 let.