Únoroví jubilanti a jubilantky

Jiřina Mlíkovská

Tanečnice, choreografka a taneční pedagožka Jiřina Mlíkovská se narodila před 100 lety, 3. února 1925, v Plzni. Po studiích zahájila profesionální kariéru v souboru baletu plzeňského Městského divadla, od roku 1948 působila v Národním divadle v Praze a zde také vyučovala na konzervatoři a na katedře tance HAMU.

Jako choreografka působila v profesionálních folklorních souborech, zejména v Československém státním souboru písní a tanců (ČSSPT) a Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (AUS). Spolupracovala také s řadou divadel. Její choreografie v inscenaci Prodané nevěsty byla na repertoáru Národního divadla v Brně od roku 1960 celých 24 let. Pro ČSSPT vytvořila slavný Myjavský čardáš (s hudbou Vladimíra Sommera), Holubičku (hudební úprava Vladimír Jelínek) či Slovácké dožínky, na kterých spolupracoval hudební skladatel Arnošt Košťál. AUS nastudoval choreografie Jiřiny Mlíkovské Český dupák, Starodávný, Skočná ad.

V roce 1979 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. Jiřina Mlíkovská rovněž vzdělávala vedoucí folklorních souborů v bezpočtu kurzů a vydala několik odborných a metodických publikací. Zemřela před 12 lety, 10. března 2013.

Jana Merhautová

Redaktorka Československého rozhlasu Jana Merhautová se narodila před 95 lety, 5. února 1930, v Praze. Vystudovala klavír na pražské Státní konzervatoři a v letech 1952–1985 pracovala v hudební redakci pražského rozhlasu jako dramaturgyně pořadů zahraniční lidové hudby.

V 70. letech připravovala také pořady českého hudebního folkloru, do vysílání uvedla zejména soubory Chorea Bohemica a Musica Bohemica pod vedením Jaroslava Krčka. Přispívala do cyklů Hudební abeceda, S písní kolem světa, Barevný zpívající svět, Klenotnice zahraničního folkloru, Národy zpívají a tančí či Encyklopedie lidových hudebních nástrojů z celého světa.

V 80. letech spolupracovala na pořadech lidové hudby celostátního okruhu Československého rozhlasu. Supraphon vydal její Album lidových písní národů Sovětského svazu a Album lidové hudby Skandinávie.

Čeněk Holas

Učitel a sběratel lidových písní Čeněk Holas se narodil před rovnými 170 lety, 10. února 1855, v Hostíně u Milevska. Absolvoval píseckou reálku, pokračoval na pražském technickém učení a po doplňkovém studiu se roku 1880 stal učitelem tělocviku na měšťanské střední škole v Praze. Učil zde 32 let až do odchodu na odpočinek. Své literární nadání uplatňoval v básnické a dramatické tvorbě.

Se sběrem českých lidových písní, tanců a lidové instrumentální hudby započal v rodném kraji v 70. a 80. letech 19. století. Po roce 1902 se vydal na Klatovsko, do Pošumaví a dále na český jih, pak na Chrudimsko a do Polabí. Tak vzniklo jeho sedmisvazkové dílo České národní písně a tance, přičemž díl VII. (Písecko) zůstal nevydán. Jeho práce nenalezla za jeho života uznání, přesto lze Holasovo výjimečné dílo srovnat například se sbírkou Erbenovou, kterou v některých ohledech dokonce překonává. Čeněk Holas zemřel v Písku před 86 lety, 8. února 1939.

Rudolf Svačina

Svačinova dudácká muzika|foto:Archiv Z. Vejvody

Hudebník a publicista Rudolf Svačina se narodil před 125 lety, 24. února 1900, v Kolovči na Domažlicku v kantorské rodině. Vystudoval pražský Učitelský ústav a stal se dobrým houslistou. S bratrem Stanislavem ho spojoval zájem o chodskou lidovou hudbu, odposlouchávali spolu hru starých muzikantů a v roce 1917 založili dudáckou muziku, jejímiž dalšími členy byli dudák Bohumil Kraus, klarinetista Jiří Mestl a další. V roce 1926 sestavil Rudolf Svačina Chodskou družinu, jejíž činnost však přerušila nacistická okupace a jeho uvěznění v koncentračním táboře. V květnu 1945 se naštěstí vrátil a se svou muzikou doprovodil děkovnou slavnost věnovanou americké armádě.

Svačinovci nahráli několik desek a rozhlasových pořadů, spolupracovali na filmu Chodská rapsodie, účinkovali v Krškově filmu o Bedřichu Smetanovi Z mého života a v roce 1948 získali první cenu na strážnickém festivalu. Krátce poté byl Rudolf z politických důvodů vězněn a jeho jméno bylo na celých 40 let vymazáno z veřejného života Domažlicka.

Až po roce 1989 mohlo vyjít Svačinovo celoživotní dílo Dudáci a dudácká muzika na Chodsku (1990) a publikace Dudák Josef Hančl (1990). Předtím ještě ve 40. letech stačil vlastním nákladem vydat Obrázky z Chodska (1940), Chodskou svarbu (1946) a publikaci Domažlice pevná vlasti hráz (1947). V rukopise zůstalo obsáhlé dílo Rok na Chodsku. Svačinův archiv s bohatým materiálem je uložen v Chodském muzeu v Domažlicích. Rudolf Svačina zemřel před 27 lety, 28. prosince 1997.