Uplynulo přesně 50 let od tragédie v Tachově, při níž zemřely desítky lidí

Místo neštěstí|foto:Archiv Aleše Santnera sestavený z fotografií pamětníků

Byl večer 12. prosince 1973 a na ubytovně národního podniku Plastimat v Tachově, jejíž součástí byl i podnikový bufet se sálem, bylo veselo. Předvánoční oslava skončila a hosté odešli. Někteří ale na ubytovně zůstali, protože tam bydleli. K spánku se uložilo přibližně 80 pracovníků Plastimatu, ale i jiných podniků a dalších nocležníků. Nikdo v tu dobu netušil, že vinou porušeného potrubí se v suterénu ubytovny hromadí svítiplyn. Ve čtvrt na čtyři ráno 13. prosince plyn ubytovnu v Bělojarské ulici doslova roztrhnul a z třípatrové budovy zůstala hromada panelů. V sutinách nebo bezprostředně po neštěstí zemřelo padesát lidí.

Ubytovna Plastimatu 1971|foto:Archiv Aleše Santnera sestavený z fotografií pamětníků

Jednou z těch, kdo tragédii přežil, je Květoslava Bočková, která na ubytovně bydlela. Tehdy jí bylo 18 let a v Plastimatu pracovala pár měsíců. „Probudilo mě to, že jsem jakoby odletěla na druhou stranu pokoje. A pak bylo hrozné ticho. Zdálo se mi jako šíleně dlouhá doba, než se rozezněly sirény,“ vypráví a hlas se jí přitom chvěje. „Uslyšela jsem hlasy a naváděla pány, kteří se v troskách pohybovali, aby mě našli. Oni vzali sbíječky a začali kolem mě navrtávat sutiny. Chvíli mi byla zima, chvíli horko, padal na mě sníh, pak zase kolem hořelo… Když mě konečně vytáhli, někdo vyslovil: holka, ty máš nohy pryč. Měla jsem skalpovanou patu a rozdrcený bérec.“

Zbyla jen hromada panelů, dobový tisk informoval stroze

V Plastimatu pracoval a podnikový bufet v ubytovně provozoval František Janák. S rodinou bydlel v domě vedle ubytovny. „Doma jsme měli vyvalené okno. Když jsem se podíval naproti, místo ubytovny byla jen sutina, hromada panelů a navrchu ležela postel.“

Rok 2019|foto:Archiv Aleše Santnera sestavený z fotografií pamětníků

Do záchrany živých a vyprošťování obětí z trosek se tehdy pustili kromě vojáků, požárníků nebo pohraničníků i dobrovolníci. Třeba František Soukup se svými kolegy, který dle svých slov věci, jež tehdy viděl, už nikdy nevymaže z hlavy. František Janák zase pomáhal na hřbitově v Plané identifikovat oběti – povětšinou to byli jeho kolegové nebo kamarádi.

Pomníček na místě neštěstí v Tachově|foto:Lukáš Milota, Český rozhlas

O tragédii druhý den informovalo Rudé právo. Přidala se další média, která později zveřejňovala hlavně výzvy, aby šli lidé darovat krev. Dobový tisk informoval nevyváženě, stroze, dle instrukcí nadřízených orgánů tehdejší doby. Jak uvádí archivář Státního okresního archivu v Tachově Miroslav Vetrák, rok od této události už nenajdeme v lokálním tisku ani zmínku, vzpomenout dávali pouze pozůstalí. Dnes tragédii v lokalitě, kde stála ubytovna, připomíná malý kamenný pomníček s cedulí „Na paměť 50 obětem výbuchu plynu v objektu bývalé ubytovny dne 13. 12. 1973“.