Úžasné narozeniny Yvetty Simonové
Yvetta Simonová dnes slaví své 92. narozeniny. Už více než šedesát let rozdává věrnému publiku radost svými písničkami. Její nezaměnitelný sametový hlas si oblíbili posluchači především v šedesátých a sedmdesátých letech, ale popularitu neztratila dodnes.
Když se ohlédneme zpátky, tak to vypadá, jako by se nic nezměnilo. Yvetta Simonová zpívá, její repertoár je za ta léta bohatý a ona sama je dnes synonymem pohody, ale také preciznosti, jistoty, spolehlivosti a profesionality vůbec. Celý život zpívala populární hudbu, ale její vnitřní projev občas odhalil její znalost tajemných hloubek života. Nikdy nezpívala povrchně. A nejvíc se její hlas ukázal jako schopný všech nuancí šansonu ve filmovém muzikálu Limonádový Joe aneb Koňská opera, kde tak nádherně barově a šantánově nazpívala ony dnes už evergreeny Když v baru houstne dým, Whisky to je moje gusto a Což nevidíš mé zvrhlé rty.
A jak byla Yvetta Simonová vybrána, aby tyto písně nazpívala? Podle jejích slov prý vůbec nevěděla, co se na ni chystá. Přišel autor hudby Vlastimil Hála a říkal: Nechceš si to zazpívat? A ona vůbec nevěděla, že je to pro film. Květa Fialová, představitelka arizonské pěnice Tornádo Lou, byla výsledkem nadšená a prý říkala: „Když budu potřebovat něco ve filmu zazpívat, dejte tam Simonovou." Ale ty písničky měly opravdu obrovský – a pro Yvettu Simonovu naprosto nečekaný – úspěch, vždyť začínala jako operetní zpěvačka.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.