V Bolevci uctili památku Barbory Raisové

Barbora Raisová 1930|foto:ÚMO Plzeň 1

„My si letos připomínáme 80 let od konce války, která si vyžádala mnoho obětí. Nesmíme zapomínat na hrdiny této doby. A mezi ně patřila i Barbora Raisová,“ řekla starostka Jedničky Ivana Bubeníčková.

Lípa, na niž paní Barbora v roce 1945 pověsila vlajku, byla stará téměř dvě stě let a padla při vichřici v roce 1960. Aby se na událost nezapomnělo, byla před dvěma lety před statkem vysazena nová, a to z iniciativy místních obyvatel, prvního městského obvodu a Národního památkového ústavu, který má ve správě Selský dvůr U Matoušů. Strom se dobře ujal a událost, která se zde odehrála 4. května 1945, připomíná pamětní deska.

Učitelka Barbora Raisová, jejíž rodině statek patřil, se tehdy z vysílání zahraničního rozhlasu dozvěděla, že americká armáda překročila československé hranice a od západu se blíží američtí vojáci a pokračují dál směrem na Plzeň. Na statku U Matoušů sídlila německá motorizovaná jednotka, která odsud rozvážela poštu po svých vojenských jednotkách v Plzni a okolí. Němci už se v tu chvíli balili a chystali se k odchodu. „Paní Raisová přesvědčila místního kováře Martina Peška, aby jí pomohl vyvěsit československou vlajku na lípu před stavením. Vlajka tam visela několik hodin, než si jí při odchodu všimli němečtí vojáci a rozstříleli ji. Během dramatické události se naštěstí nikomu nic nestalo. Je pravděpodobné, že tak v Bolevci zavlála první československá vlajka na území Plzně,“ popsala správkyně Selského dvora U Matoušů Mirka Kubatová Pitrová.

Co bylo po válce? Paní Barbora žila dál na statku a přistěhovala se k ní její sestra Marie Škrábková. V roce 1952 byl statek zabrán JZD a Barbora Raisová, která překládala dopisy z angličtiny, byla odsouzena za velezradu k trestu smrti. Následně jí byl trest zmírněn na 18 let vězení. Propuštěna byla nakonec v roce 1956 po čtyřech letech ze zdravotních důvodů. V roce 1978 zemřela ve svých 79 letech. „Říkávali jsme jí Bábinka, měla totiž moc krásný vztah k dětem,“ uvedl místní rodák Jaroslav Čechura, jenž paní Barboru ještě pamatuje. Na akci zamířil v doprovodu Jana Kejmara, vnuka paní Škrábkové, která zemřela v roce 1972.