V Dobřanech táhnou za jeden provaz
Nesmí se ven bez roušky, není možné se potkat s partou kamarádů, z novin, televize nebo rádia se navíc každý den dovídáme o nových nakažených koronavirem. Udržet si dobrou mysl je v těchto dnech hodně důležité. V Dobřanech na jižním Plzeňsku si právě proto založili skupinu „Dobřany bez trudnomyslnosti“.
Obsah veřejné skupiny „Dobřany bez trudnomyslnosti“ vytvářejí sami obyvatelé města. Motivují se a vzájemně povzbuzují. Sdílejí vlastní příběhy, tipy jak se doma zabavit nebo jak pomoci. To že v Dobřanech táhnou za jeden provaz, je vidět nejen na lidech, ale i na domech ve městě, na kterých visí vlajky.
„My jsme si řekli, že pohled na Dobřany je teď takový smutný, a že když nevidíme úsměvy lidí, na které jsme zvyklí, tak necháme usmívat se budovy. A ty se smějí prostřednictvím vlajek,“ uvedl nezávislý starosta Dobřan Martin Sobotka.
Vlajky ale nejsou tím jediným, čím Dobřany bojují proti trudnomyslnosti. „Skvěle se rozjela síť šiček. Ta dílna má za sebou asi 1500 roušek. Je to významná pomoc i pro místní velké státní zdravotnické zařízení, které je bez prostředků a to je Psychiatrická nemocnice,“ doplnil Martin Sobotka.
Zvoneček pomoci u Urbanců
Do šití roušek se v Dobřanech zapojila i rodina Urbancových. Pokud byste se rozhlédli po jejich obývacím pokoji, viděli byste všude ležet samé látky a další materiál na výrobu roušek. Zatím jich rodina s pomocí kamarádů ušila asi 600. Nejvíce šije maminka, ruku k dílu však přiložili i děti a tatínek. Jelikož Urbancovi mají okno obývacího pokoje přímo do ulice, stává se i to, že někdo přijde, zaklepe a požádá si o roušku.
Čtěte také
„Je to běžné. Dokonce tady máme takové speciální zařízení, které se jmenuje zvonek. Lidé si zvykli na zvonek zazvonit s tím, že nám přinesli látky, kalouny nebo třeba i jídlo a pití. Tenhle zvonek slouží k tomu, aby nám lidé přišli říct, že přinesli pomoc a čas od času, že nějaké roušky potřebují,“ popsal tatínek Jakub Urbanec.
Chuť a ochota pomáhat
Další dobřanskou pomocnicí je Gabriela Klinkovská. Kromě šití roušek sedí i u telefonní linky, na které si senioři objednávají obědy. „Na telefonu jsem od 8 do 12 hodin. Mezitím šiju. Z hlasu seniorů je často poznat, jak se cítí. Určitě teď mají větší potřebu si povídat. Jsou doma sami a chybí jim to povídání na ulici, v hloučku, takže mi sdělují i informace, které by normálně neřekli. Na mě zatím trudnomyslnost nepadá, protože si myslím, že tady v Dobřanech máme dobrou partu a vzájemně si lidé pomáhají,“ řekla Gabriela Klinkovská.
Veřejná skupina „Dobřany bez trudnomyslnosti“ má aktuálně zhruba 235 členů, přidávají se další, a to i senioři.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
