Václav Neckář: Lékořice

Byl to rozený recesista. Skladatel a klavírista Jaromír Vomáčka studoval klavír u své tety a svoji muzikantskou dráhu zahájil v kavárenské kapele v Pardubicích ještě jako sedmnáctiletý student. Hrál také ještě na harmoniku, když bylo třeba i na trubku nebo na housle. Byl nadprůměrně inteligentní a učil se snadno a tak na pražské konzervatoři vystudoval dirigování a odešel na vojnu. Tam na něj u Posádkové hudby Praha zbyl jen malý bubínek a tehdy právě vznikla jeho slavná skladba Bubenické tango, vzpomínáte? Nebi buď za to dík, že je ze mne bubeník...

Stál u zrodu legendárního Divadla na zábradlí a stal se i členem Laterny Magiky, se kterou objížděl svět a tak se v Egyptě stalo, že návštěvníci slavné Cheopsovy pyramidy najednou slyšeli seshora zvuk houslí. Ano, na samém vrcholu jim hrál sám český skladatel Jaromír Vomáčka, který si housle nahoru sám vynesl, i když byl tělnatý a měl nemocné srdce. Byl recesistou celý život a autorem písní zejména pro svoji druhou ženu zpěvačku Yvetu Simonovou, například Já jsem zamilovaná, Zhasněte lampióny, Dříve než rozkvete kvítí nebo Malá černá kočička. Když v roce 1968 vyšla jeho píseň Běž domů Ivane, znamenalo to zákaz jeho veškeré činnosti. Autor oblíbené vánoční písničky Těšíme se na Ježíška zemřel ve svých 55 letech.