Václav Neckář: Stále šťastné údolí

Psal se rok 1977, když u nás vyšlo dvojalbum s názvem Planetárium. Bylo velkým překvapením. Natočila ho doprovodná skupina Václava Neckáře Bacily, která si hned po svém založení získala mezi ostatními respekt. Její zvuk vynikal barevnou i rytmickou pestrostí, ve svém jádru držela pohromadě hráčskou i autorskou svobodou jejích členů a naprostou profesionalitou. Svou pozici utvrdila i v představení Planetárium, v němž celá skupina stála na pódiu Karlínského divadla a živě třeba dvakrát denně po dva roky bezchybně hrála toto jedinečné dílo české populární hudby.

Sám skladatel, aranžér a klávesista skupiny Bacily Jan Neckář řekl, že Planetárium byl ve své době mimořádný projekt jak muzikantsky, tak i po textové stránce. A jak vše začalo? S ústředním nápadem přišel Zdeněk Rytíř, když zabloudil do pražského Planetária a zjistil, že vše tam ovládá mladá dívčina s brýlemi, že má vlastně ve svých rukách celý vesmír. A to byl motiv, který se mu zalíbil.

Planetárium je dodnes mimořádně ceněné dvojalbum. V roce 1977 vyšlo nejprve v omezeném nákladu, který byl okamžitě rozebrán někdy jako podpultové zboží. Teprve potom došlo k dolisování a prodej dosáhl úctyhodného čísla 125 tisíc kopií. Jedním z hudebních čísel Planetária je i jemná, něžná a zklidňující balada od Petra Jandy a Zdeňka Borovce s názvem Stále šťastné údolí.