Velekněz duše nebo Génius?

Představte si, že jste v nějakém koncertním sále kdesi v Americe, orchestr sedí na svých místech, po deseti vteřinách naprostého ticha se rozhrne závěs a na místech ke stání propuká řev. Dvoumetrový manažer kráčí pomalu kolem klavíru, za předloktí se ho drží drobný černoch v tmavých brýlích. Když dohraje první skladbu, vztáhne zvolna ruku k mikrofonu a konečně řekne: Dobrý večer, dámy a pánové, já jsem Ray Charles a budu vám hrát a zpívat, jak nejlépe umím.

Než se ovšem Ray Charles stal jedním z největších hudebních idolů své generace, musel se vyrovnat s pátým rokem svého života, kdy se před jeho zraky utopil jeho bratr George. V pěti letech také začal ztrácet zrak. Byla to doba, která nesmazatelně ovlivnila hloubku Rayových citů a probudila v něm onu nesmrtelnou hudbu. V jednom z rozhovorů také přiznal, že by zřejmě v životě nedosáhl takového úspěchu, kdyby viděl. Až do konce života byl žádanou koncertní atrakcí a jeho hlas neztrácel na síle.

Ray Charles koncertoval po celém světě, v letech 1982 a 1989 vystoupil i u nás a jistě i pražská Lucerna slyšela jeho největší hit, píseň I Can´t Stop Lovin´You, Nemůžu tě přestat milovat, kterou natočil v roce 1962. Čestné přezdívky Raye Charlese jsou dodnes Velekněz duše nebo Génius.