Výjimečná zpěvačka, výjimečná píseň

Haně Hegerové v žilách kolovala, jak říkala, rakousko-uherská krev. Babičky pocházely z Vodňan a z Českého Krumlova, jeden dědeček byl Slovák, druhý Maďar. Když se 20. října 1931 narodila, vymyslela jí jedna z babiček jméno Carmen. Po tatínkovi zdědila příjmení Farkašová. Rodina Farkašů patřila v předválečné Bratislavě k zámožným. Otec byl bankovní ředitel, takže si mohli dovolit služku.

Hana Hegerová nikdy nebyla štikou hitparád a nestala se jí ani po revoluci. Stále pokračovala ve střídmém koncertování, na její recitály bylo pravidelně beznadějně vyprodáno. Za vysokou laťku, kterou nastavila především sama sobě, byla českou Akademií populární hudby oceněna roku 1994 uvedením do Síně slávy. Nekorunovanou královnu českého šansonu zahraniční kritici nazývali Velkou dámou šansonu, Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší.

Odvážila se i do mekky francouzského šansonu, do pařížské Olympie, zpívala tam francouzsky a obstála víc než čestně. Zpívala i v německy mluvících zemích, a tím prokázala sílu své osobnosti. Haně Hegerové se jako málokomu u nás podařilo i v nelehkých letech vybudovat si pozici nezávislé umělkyně. Po počátečních albech u Supraphonu začala točit přímo pro zahraniční firmy. Podobně vznikl v zahraničí nespočet jejích rozhlasových nahrávek. Nakonec dosáhla nevídaného stavu - vystupovala častěji v zahraničí než u nás. Česká šansoniérka Hana Hegerová nás o své výjimečnosti přesvědčila mnohokrát.