Výtah mimo provoz
Sídliště na půl cesty: Jak pád komunismu betonově zmrazil plzeňské Vinice
Když se na konci osmdesátých let lidé podívali z lochotínského svahu západním směrem, viděli jen sady, zbytky starých vinic a volný prostor padající dolů k zoologické zahradě. O pár let později už bylo všechno jinak. Na horizontu vyrostl poslední velký panelový celek socialistické Plzně. Jenže Vinice měly smůlu i štěstí zároveň. Narodily se totiž přesně v momentě, kdy se lámal čas.
Výsledkem se stal urbanistický hybrid, tedy čtvrť, kterou rozestavěl totalitní plán a dokončil dravý porevoluční kapitalismus. Každý, kdo tu bydlí, tenhle specifický střet světů denně zažívá na vlastní kůži.
Historie osídlení tohoto svahu byla přitom mnohem hlubší než vrstva panelového betonu. Zprávy ze záchranných archeologických výzkumů ukázaly, že lidé si toto místo vybrali pro život už tisíce let před námi. Přímo pod základy dnešního sídliště, v místech padajících k zoologické zahradě, bylo odkryto rozsáhlé opevněné sídliště z pozdní doby halštatské. Nálezy žárových hrobů z mladší doby bronzové navíc dokázaly tehdejší přítomnost takzvané milavečské kultury. Moderní paneláky tak doslova překryly pravěké osídlení.
Podle oficiální městské kroniky a historických evidencí kreslila v druhé polovině 80. let plány nového sídliště trojice plzeňských architektů M. Sýkora, K. Salát a V. Kučera. Ti tehdy pracovali s velkorysým socialistickým zadáním. Sýkora, který už měl v té době na kontě urbanismus obřích celků Lochotína a Bolevce, naplánoval Vinice jako masivní komplex po obou stranách dnešní tepny Na Chmelnicích. Jenže přišel listopad 1989. Státní plánování přestalo existovat ze dne na den. Symbolem tohoto konce se stal květen 1991, kdy byl rozpuštěn plzeňský Stavoprojekt. Výstavba Vinic sice nezamrzla úplně, ale pokračovala dál už jen setrvačností, poháněná starými povoleními a čerstvě zprivatizovanými Pozemními stavbami.
Rok 1992 znamenal pro původní projekt konečnou stanici. Sídliště bylo prohlášeno za dokončené, ale ve skutečnosti z něj zbyla sotva polovina. Postavila se výhradně jižní část. Celý prostor severně od ulice Na Chmelnicích zůstal prázdný. Že to místu nakonec spíše prospělo, ukázal konec 90. let. Volnou plochu totiž převzal úplně jiný urbanistický přístup. Architekti Václav Ulč a Radek Dragoun navrhli moderní vilovou a bytovou čtvrť Sylván, která na socialistické paneláky navázala podstatně lidštějším měřítkem a architektonickou pestrostí.
Tramvajový paradox
Nedokončenost původního plánu si obyvatelé Vinic odnášejí v každodenní realitě. Nejvýraznějším symbolem se stal široký pás zeleně, který se táhne středem čtvrti. Nejedná se o náhodný park, ale o takzvanou územní rezervu. Už před rokem 1989 se počítalo s tím, že tudy povede kilometr a půl dlouhá tramvajová trať odbočující za zastávkou Zoologická zahrada. Jak vyplývá z investiční strategie města Plzně, magistrát na tuto trať se čtyřmi plánovanými zastávkami reálně vyčlenil peníze na projektovou přípravu až v posledních letech. Projekt přitom přinesl technickou anomálii. Kvůli omezenému prostoru na konci Vinic nevznikla klasická kruhová točna, jako je na Košutce nebo v Bolevci, ale takzvaná úvraťová konečná. Jezdit sem tedy budou muset výhradně obousměrné tramvajové vozy.
Ještě složitější to bylo s auty. Od roku 1992 až do jara 2023 měly celé Vinice jediné silniční hrdlo, a to ulici Na Chmelnicích, která ústila do trvale ucpané Karlovarské. Tisíce lidí tak žily na ostrově, ze kterého vedla v podstatě jediná cesta. Tuhle třicetiletou dopravní izolaci definitivně rozseklo až otevření nové části Západního okruhu v roce 2023, což statistiky Ředitelství silnic a dálnic i městské dopravy potvrdily jako zásadní úlevu pro celou oblast.
Když se sídliště v roce 1992 narychlo dokončovalo, veřejný prostor a občanská vybavenost zůstaly na okraji zájmu. Jádro tehdy vytvořil areál 7. základní a mateřské školy, ale okolí tvořily desítky let zanedbané plochy. Zlom nastal až s oficiální Územní studií regenerace, kterou v roce 2016 zpracoval Útvar koncepce a rozvoje města Plzně. V anketě a dotaznících tehdy přes 300 místních obyvatel pojmenovalo hlavní problémy - chybějící parkovací místa, neudržovaná zeleň a nedostatek sportovního vyžití. Od té doby se tvář čtvrti mění. V rámci následného projektu Zelená pro Vinice se divoké náletové dřeviny uprostřed panelové šedi začaly proměňovat v organizovaný park a vzniklo zde i první oplocené psí hřiště s agility prvky.
Infrastruktura však zaznamenala i rány zpět. Podle oficiálního oznámení České pošty byla v roce 2023 v rámci celostátních škrtů kompletně zrušena místní pobočka, což pro obyvatele Vinic znamenalo nutnost dojíždět za službami na sousední Lochotín. Naopak klíčovou, byť skrytou modernizací se stala stavba podzemní retenční nádrže Vinice za 130 milionů korun. Technické zprávy Vodárny Plzeň potvrdily, že nádrž dokáže při přívalových deštích zachytit až 6 000 kubických metrů vody a spolehlivě tak stabilizuje kanalizační síť pod celým sídlištěm i sousedním Sylvánem.
Vinice jsou dnes dospělým, plnohodnotným sídlištěm. Stromy zde konečně přerostly betonové sokly a nová silniční napojení smazala pocit odříznutí od zbytku města. Přesto v jejich základech i urbanistické mapě zůstává otisk divokého přelomu epoch, kdy starý svět plánované výstavby skončil dřív, než stihl betonem zalít celý protější kopec.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
