Zdeněk Borovec by slavil devadesátiny

Zpíváme si jeho písně a vlastně ani nevíme, kdo je napsal. Připadá nám, jako by tu s námi byly už dávno, snad ještě předtím, než jsme přišli na svět. A tak je pro nás i často překvapením, kolik písní, které známe zpaměti, napsal jeden člověk – v tomto případě Zdeněk Borovec. Jeho texty se pro nás staly součástí našeho života, vždyť se neptáme, kdo je napsal, ale přemýšlíme o tom, o čem se zpívá a ani nepolemizujeme, protože s textem souhlasíme. Za dvaačtyřicet let jich Zdeněk Borovec napsal okolo 2500 tisíce, to znamená průměrně pět za měsíc. Psal je zásadně vleže.

Zdeněk Borovec vystudoval gymnázium a filmovou fakultu a získal kvalifikaci dramaturga. Jeho spolužáky byli třeba Miloš Forman nebo Jaroslav Dietl. V roce 1959 se rozhodl, zřejmě jako první u nás, že se bude živit psaním písňových textů na tzv. volné noze. Předtím zpíval ve vokálním souboru Lubomíra Pánka a tak mu rozlišování krátkých a dlouhých slabik s přízvuky nedělalo problém. Melodie a text tvoří v jeho případě jedno tělo. Dnes je považován za klasika českého písničkového textu.

Jeho recept na dobrý text: Záleží na úvodním sloganu, aby jasně uvedl, o co vlastně půjde a text pak musí vypadat tak, jako že si zpěvák ta slova právě vymýšlí. Tak jako v písni, kterou nazpívala Hana Zagorová. Hudbu napsal Karel Svoboda. Jmenuje se Studánko stříbrná.