Americký astronaut Andrew Feustel zavítal do Plzně

5. srpen 2009
Tento pořad

Verše Jana Nerudy z Písní kosmických recitoval v průběhu letošního května astronaut Andrew Feustel ve vesmíru svým kolegům při misi raketoplánu Atlantis. Teď už je americký astronaut zpátky na zemi a dokonce s celou rodinou navštívil včera Plzeň. Na radnici se s ním setkala i Martina Klímová...

Andrew Feustel, poslední člověk, který se letos v květnu při vesmírné misi dotkl Hubbleova teleskopu, by moc rád letěl i na Měsíc, na Mars a klidně i dál, kdyby mohl. Těší se na to, jak člověk bude dál dobývat vesmír a budovat v něm stálé základny. Jeho mladší syn, třináctiletý Aden, by prý naopak raději zůstal pevně na Zemi a do vesmíru se pustil, jen pokud by to bylo opravdu nezbytně nutné. Oba to včera prozradili plzeňským novinářům.

Ve městě je astronaut už popáté a rád se sem vrací na známá místa. Žije tu strýc jeho ženy Indiry. "Když jsme byli na orbitu, bohužel jsme nebyli v takové poloze, abych na Zemi Českou republiku našel, ale pokoušel jsem se z vesmíru spatřit aspoň plzeňský pivovar," žertoval Feustel. Při vyprávění o místech, která v Plzni navštěvuje, se mu vmísila do angličtiny i česká slůvka, jako například "chata", kam s rodinou jezdí.

To jeho žena, logopedka Indira, která má po matce české předky, češtině rozumí a dokáže i tvořit věty a odpovídat v češtině. Když byla malá, matka jí četla Ferdu mravence, Spejbla a Hurvínka a další knihy, a hodně prý odposlouchala, když maminka dlouho telefonovala česky s kamarádkou. Jako dítě navíc trávila část prázdnin v Česku a v Indii, odkud pochází její otec.

Astronaut A. Feustel s rodinou na radnici v Plzni

O tom, že v dospělosti bude létat do vesmíru, byl Feustel přesvědčen od svých čtyř let, když člověk poprvé stanul na Měsíci. I proto si ke studiu vybral obory, který by mohl ve vesmírném programu uplatnit. Doufá, že se člověk brzo vrátí na Měsíc, aby tam vyzkoušel nové přístroje, technologie a postupy potřebné pro cestu na Mars a dál do hlubin vesmíru.


Seděly žáby v kaluži,
hleděly vzhůru k nebi,
starý jim žabák učený,
otvíral tvrdé lebi.

... ,Jen bychom rády věděly',
vrch hlavy poulí zraky,
,jsou-li tam tvoři jako my,
jsou-li tam žáby taky !'
autor: mkl
Spustit audio