Anna Marie Tilschová: Urousaná. Tragikomický příběh o jedné vdavekchtivé staré panně
Slečna Libuše dosud neměla v lásce štěstí. A přitom v hloubi duše sní o bílém závoji nevěsty. Že by ji štěstí potkalo na umolousaném jihočeském venkově, kam byla jako poštovní úřednice poslána coby záskok? Ale ti muži zde, nejsou oni příliš hloupí a venkovští?
Povídka vyšla v knize Černá dáma a jiné povídky (Československý spisovatel 1958).
Četby, rozhlasové hry a pohádky – nově prodlužujeme dobu poslechu na dvojnásobek. Poslouchejte, co vás baví. Nabízíme dva měsíce na poslech i širší nabídku k výběru.
Spisovatelka Anna Maria Tilschová (1873-1957) pocházela ze zámožné rodiny pražského advokáta, její dědeček byl úspěšný podnikatel. Studovala na Vyšší dívčí škole a po jejím absolvování pokračovala jako mimořádná posluchačka na Filozofické fakultě UK. Vyrůstala v intelektuální rodině, jako sestra tři bratrů navíc především mezi muži, nebála se mít svůj názor a říct ho také nahlas. V roce 1895 se provdala ze svého bratrance, právníka Emanuela Tilsche. Odmítla pasivní roli ženy úspěšného manžela a začala si hledat vlastní cestu. Psala a publikovala, zpočátku především povídky. Po sedmnácti letech manželství si její muž dobrovolně vzal život. Byla to pro ni tragédie po všech stránkách, musela být emancipovaná a naučit se zajistit rodinu i finančně. Během první světové války přišly další ztráty – zemřeli jí dva bratři, otec, babička a mladý zeť.
Životní sedmero úspěšné, moderní ženy A. M. Tilschové znělo: Neutloukat dnešní život minulostí – Brát život jaký je, ne jaký by měl být – Láska víc pochopí než kritika – Pracovat – Rozumná životospráva – Sebekázeň – Brát všechno s humorem.
Její dcera Anna Marie se stala neúnavnou propagátorkou zdravé výživy, napsala řadu kuchařských knih. Syn Emanuel byl uznávaným překladatelem z angličtiny.
Literární tvorba A. M. Tilschové byla ovlivněna soudobým evropským realismem. Většinu života prožila v Praze, ale poznala i život na Českomoravské vysočině a na průmyslovém Ostravsku, což se také odrazilo v jejím díle.
Přispívala do časopisů Ženský svět, Světozor, Besedy lidu, Lada a Nová žena, z nichž některé i redigovala. Ve třicátých letech 20. století se stala po Karlu Čapkovi předsedkyní PEN klubu, po 2. světové válce vedla Společnost Boženy Němcové.
Psala povídky, novely, romány a velké románové cykly.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.