„Čepení“ nevěsty na Plzeňsku – něžná krása pod rozmarýnovým věnečkem

Jak takový svatební účes nevěsty na Plzeňsku vypadal? Nedávno se o jeho rekonstrukci pokusili pracovníci Národopisného muzea Plzeňska. A přestože rekonstrukce proběhla úspěšně, muzejníci hlásí: rozhodně nic jednoduchého! Dříve téměř v každé vesnici žila žena, která se o čepení nevěst starala a svatební účes ke svatebnímu kroji uměla vytvořit. Dnes už při rekonstrukci můžeme vycházet pouze z dochovaných pramenů – zápisků z terénních sběrů plzeňských národopisců, z historických fotografií, kreseb nebo obrazů. Nevěstu v plzeňském kroji ztvárnili třeba malíři Augustin Němejc nebo Václav Kroupa.

„Čepení“ od „klapek“ až k „jehličce“ a věnečku

Jak tedy samotné česání („čepení“) nevěsty na Plzeňsku probíhalo? Nejprve bylo nutné připravit si všechny doplňky účesu: 4 dlouhé červené stuhy (zastřižené podle délky vlasů), 4 černé sametky typické pro plzeňský kroj, mosaznou tepanou jehlici a malý věneček z rozmarýny. Vlasy se rozdělily pěšinkou uprostřed, po stranách oblouku se pírkem zachytily za ušima a vytvořily tzv. „klapky“.

Následovalo pletení čtyř copů, do nichž se proplétaly červené stuhy. Na hlavu nevěsty se upevnily černé sametky a začalo se se stáčením copů do drdolu, do kterého se zvláštním způsobem upevnila mosazná tepaná „jehlička“. Celý účes se na závěr ještě obtočil červenými stuhami a na černé sametky se přichytil malý rozmarýnový věneček.

Co na to současné nevěsty?

Rekonstrukce účesu pro nevěstu z Plzeňska byla provedená na půdě Muzea Českého lesa v Tachově a zachycená byla i obrazem. Prohlédnout si tak můžete celý postup „čepení". Rekonstrukce oživila prakticky zapomenutou součást lidové kultury a zároveň ukázala, že i v dnešní době může vzbudit zájem u současné generace. Pracovníci muzea se totiž momentálně radují i z toho, že už několik současných nevěst si tradiční účes plzeňské nevěsty podle zrekonstruovaného postupu nechalo učesat na svoji svatbu.