Čertovy obrázky – znáte jejich historii?

Hra ve kterémkoli věku přináší potěšení a zábavu, ale může přerůst do vášně nebo závislosti! Obdobím rostoucího významu her byl zejména evropský středověk a novinku v tomto oboru představovaly hrací karty. Lze předpokládat, že nejsou původem evropské. Jde o import z Číny, možná Korey nebo Indie. Jejich kritika ze strany církve byla do jisté míry oprávněná. Karetní hry byly totiž od počátku spojené s hazardem a trestnou činností, o čemž svědčí množství záznamů ve středověkých soudních knihách i řada dobových obrazů a dřevorytů.

Zákaz kostkářům a hráčům

Od 14. sto­letí jsou doloženy cechy výrobců hracích karet v Norim­berku, Augsburgu či Ulmu. V českých pramenech karty poprvé zmiňuje arcibiskup Arnošt z Pardubic v roce 1353. Tehdy zakázal duchovním přechovávat „kostkáře a karetní hráče“. Přesto se i u nás hra pevně ujala ve všech vrstvách: mezi poddanými, měšťany i šlechtou. Vzhledem k tomu, že šlo zpočátku o dílka ručně malovaná, nemohl si je dovolit každý. Všeobecně se karty rozšířily až s rozvojem dřevořezby a knihtisku v 15. století. Nejstarší karetní hry domácího původu napodobovaly ty německé. Kromě nich se později prosadily i herní systémy francouzské a italské.

Během historie zaznamenaly několik pozoruhodných proměn. Zpočátku byl nejvyšší hodnotou král. Do popředí se ale postupně dostalo eso. Po Francouzské revoluci se tato karta stala symbolem vítězství prostého člověka nad panovníkem. Od konce 18. století je běžné rohové značení karet, umožňující držet je v jedné ruce na způsob vějíře. A po polovině 19. století Američané obohatili karetní hru o trumf, takzvaného žo­líka.

Karty ze sbírky Ferdinanda Tyrolského

Středověké karetní hry byly značně rozmanité. K charakteristickým znakům patřilo skloubení obrázkových a číselných typů rozděle­ných zpravidla na čtyři znakové série. Takový je i dochovaný komplet 48 gotických karet, s posta­vami tehdejšího světa a důrazem na dvorskou společnost. Byly součástí sbírky arcikníže­te Ferdinanda Tyrolské­ho, který zemřel v roce 1595 na svém zámku Ambras u Innsbrucku. Tyto gotické karty pravděpodobně pocházejí z majetku uherského a českého krá­le Ladislava V. Pohrobka (1440–1457). Ten jako dvouletý zcela osiřel a vyrůstal ve Vídni na dvoře svého strýce Fridri­cha III. Habsburského. Dnes jsou karty uložené ve vídeňském Umělecko-historickém muzeu.