Chlazení potravin v (ne)dávné minulosti

Že v chladu zůstávají potraviny déle čerst­vé, si lidé všimli už dávno. Jeho jediným přírodním zdrojem bývaly led či sníh. Prvním úkolem tak bylo přirozeně zmrzlou dlouhodobě uchovat. Uvádí se, že Číňané skladovali led v jámách už tisíc let před naším letopočtem, podobně jako o několik staletí později Řekové a Římané. Jámy, do nichž v zimě ukládali sníh, následně zakryli izolačním materiálem, například popelem, aby v nich co nejdéle udrželi nízkou teplotu.

Ledové domy

Kromě jam naši dávní předkové někdy sta­věli zvláštní budovy určené přímo k uchování ledu či sněhu. Jednu takovou známe z Mezopotámie, konkrétně z města Terqa, z roku 1780 před Kristem. Ledové domy, jež se často stavěly blízko řek či jiných bohatých zdrojů ledu, si později získaly značnou oblibu a v Evropě i Americe se využívaly až do 20. století.

Trh s ledem

Tzv. ledové domy neuchovávaly jen materiál vytěžený v bezprostředním okolí. Klidně mohl pocházet i z míst tisíce kilometrů vzdálených. V 19. století se totiž rozvinul trh s ledem, který se na lodích dopravoval z chladnějších oblastí do měst, v nichž s rostoucím počtem obyva­tel stoupala poptávka. Zpočátku sice během dlouhé cesty většina ledu roztála, nicméně s dokonalejšími způsoby izolace se transport stal mnohem efektivnější. Za průkop­níka mezinárodního obchodu s ledem je považován Američan Frederick Tudor (1783–1864), jemuž se přezdívalo Ledový král. Dodával led i do Karibiku, kde vybudoval dobře izolované domy na jeho ucho­vání.

Lednice

Odběrateli dováženého přírodního ledu byly vedle producentů potravin i domácnos­ti. V těch se k jeho uchování a chlazení potravin využívaly speciální skříně. Do nich se umístil ledový blok, kte­rý ochlazoval vnitřní prostor a udržoval potraviny v příznivé teplotě. Ne každý si však mohl led v létě dovolit, a ne všude byl snadno dostupný. Už v 16. století se vědělo, že když se ve vodě rozpustí například dusičnan sodný či ledek, kapalina se ochladí. Tato metoda se používala třeba ke chlazení nápojů. Zásadní krok na cestě k moderní ledničce učinil v 18. století skotský lékař William Cullen (1710–1790), který v roce 1755 experimentoval s diethyletherem v částečném vakuu. Americký fyzik a vynález­ce Jacob Perkins (1766–1849) v roce 1834 postavil první funkční ledničku na světě. V byznysu však zabodoval teprve původem britský novinář, politik a vynálezce, který se usadil v Austrálii, James Harrison (1816–1893). V roce 1854 uvedl na trh stroj, který našel uplatnění v pivovarnictví či větších masokombinátech.

Led do každé rodiny

Ve druhé polovině 19. století se objevovala různá vylepšení chladicích zařízení, ale přístroje vhodné pro domácí použití spatřily světlo světa až ve století dvacátém. První domácí ledničky ale rozhodně nevypa­daly jako ty dnešní. Byly totiž poněkud neskladné. Motor s kompresorem byl umístěn například ve sklepě či vedle domu, zatímco v kuchyni stála pouze samotná chladicí skříň. Na počátku dvacátých let vlastnila ledničku hrstka lidí. To se změnilo roku 1927, kdy se svým kompaktním výrobkem slavila úspěch americká společnost General Electric. V následujících desetiletích se i v Evropě objevovaly nové modely využívající stále důmyslnějších chladicích jednotek a lednička se poměrně rychle stala nedílnou součástí našeho každodenního života.