„Cukráři jedou, perníky vezou“ – perníkářství a cukrářství na Plzeňsku připomíná výstava v Národopisném muzeu Plzeňska
Život je sladký „Cukráři jedou, perníky vezou“ – to je název výstavy, která momentálně probíhá v Národopisném muzeu Plzeňska. Je unikátním projektem národopisného oddělení Západočeského muzea v Plzni a soukromého sběratele, vyučeného cukráře a nadšeného milovníka cukrářského řemesla Vladimíra Milta. Jedná se o první výstavu, která se věnuje historii cukrářského řemesla v Plzni a na Plzeňsku.
Podkladem pro zpracování výstavy se staly vzpomínky plzeňských cukrářů a cukrářek, hostů a zákazníků někdejších cukrářských provozů a dalších pamětníků. Díky dlouholeté sběratelské práci se Vladimíru Miltovi podařilo shromáždit v ucelené podobě cenné doklady nejen z podnikových archivů, ale také z rodinných archivů nebo pozůstalostí, které doposud nebyly veřejně prezentovány. Na výstavě můžete obdivovat celou řadu zajímavých předmětů z muzejních sbírek, k vidění je i zařízení rekonstruované cukrářské dílny z 30. let 20. století nebo dobové cukrářské recepty.
Perníkáři, kobližníci, koláčníci, mandoletáři…
Podobně jako v dalších českých městech, také v Plzni od poloviny 18. století působili spolu s perníkáři i kobližníci, koláčníci nebo preclíkáři a také mandoletáři, kteří se specializovali na výrobu bonbónů a drobných cukrovinek z medu, cukru a mouky. Jejich výrobky se nazývaly mandolety, kandity nebo konfety.
Perníkáři zhotovovali v první polovině 18. století několik základních druhů pečiva. Tzv. „dílo červené“ (vyráběné z pšeničné mouky a čerstvého medu), „peněžníky“ a „misky“ (z žitné mouky a sirobu v podobě formovaných i neformovaných topinek), „jazejčky“, „černé šišky“ černý „táflový“ perník na strouhání nebo marcipán. Běžnou součástí jejich obchodu býval kupecký pult a regál s množstvím zásuvek. V dílnách se užívaly převážně lopaty (tzv. „odsazovačky“), kotle a kotlíky, sekáčky, hmoždíře na koření a tzv. „šavle“ na krájení perníkových „táflí“.
Cukrárny a cukráři
Významná část výstavy v Národopisném muzeu Plzeňska je věnovaná také cukrárnám v Plzni a na širším Plzeňsku. K těm nejvýznamnějším patřila cukrárna Arnošťa Šandy, cukrárna Corso nebo cukrárna Vicovský, kde se specializovali nejen na dorty a zákusky, ale také na výrobu zmrzliny – cukrář pan Vicovský ji formoval v cínových formách do tvaru květů, panenek, ořechů nebo zvířátek. Těmto zmrzlinám s různými příchutěmi se říkávalo „zmrzlinové bomby“, servírovaly se na talířku, ozdobené šlehačkou a nejrůznějším ovocem.
Společenstvo cukrářů a perníkářů
Plzeňské Společenstvo cukrářů a perníkářů vzniklo v roce 1906 a postupem času sdružovalo všechny cukráře a perníkáře na území města Plzně. Jeho členové se starali také o výchovu a vzdělání cukrářských učňů. Začátkem 20. století se v Plzni zrodila myšlenka založit cukrářskou školu. K jejímu uskutečnění došlo 16. ledna 1929, kdy byla škola za hojné účasti tisku, zástupců úřadů a členů Společenstva cukrářů a perníkářů slavnostně otevřena. I tuhle skutečnost připomíná výstava nazvaná Život je sladký „Cukráři jedou, perníky vezou“, která momentálně probíhá v Národopisném muzeu Plzeňska. Navštívit ji můžete až do 16. června.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
