Dobrovolníci opravují hrad Volfštejn na Tachovsku
Hrad Volfštejn u Černošína opravuje místní spolek dobrovolníků. Zřícenina uprostřed lesů je skvělým tipem na výlet.
Nedaleko Černošína na Tachovsku se nachází zřícenina hradu Volfštejn, postaveného zřejmě v první polovině 13. století. Hrad patří mezi nejstarší na Tachovsku a je jedním z mála zachovalých románsko-gotických hradů bez pozdějších úprav. Výlet na Volfštejn, ukrytý uprostřed lesů, můžete spojit třeba s houbařením. K cíli se dostanete po žluté turistické stezce z obce Černošín, nebo po zelené z vlakové zastávky Ošelín.
Zříceninu, které dodnes dominuje mohutná válcová kamenná věž, postupně opravuje Spolek pro záchranu hradu Volfštejn. Jeho členové se pravidelně na hradě scházejí, spravují zdivo a v plánu mají také zpřístupnit věž. „Spolek si dal za úkol zajistit zdivo, které opadává a je potřeba ho přezdít. Právě provádíme opravy na takzvaném starém paláci,“ popsal Václav Menčík, předseda asi dvacetičlenného spolku. „Ve věži plánujeme opravu věnce, a pokud se to podaří, uděláme nová patra s dřevěnými konstrukcemi. Bude to takový strmější žebřík pro zdatnější turisty,“ dodal Václav Menčík s tím, že materiál zajišťuje obec Černošín a členové spolku vkládají do opravy svůj čas a úsilí.
Hrad Volfštejn zanikl roku 1470 během bojů Zelenohorské jednoty s vojsky krále Jiřího z Poděbrad. Zajímavostí může být například to, že první písemná zpráva o hradu je spojena s vraždou: V roce 1316 tady byl zavražděn Ctibor z Volfštejna. Půdorys hradu měl tvar na jedné straně seříznuté čočky a dominantou je dodnes mohutná válcová věž vysoká 22 m. Z paláce jsou zachované necelé čtyři zdi a jedna z menších staveb je ještě patrná podle obvodových zdí.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Když Ukrajinci zaútočili, obrana chyběla. Ruský gubernátor čelí obvinění ze zpronevěry miliardy rublů
-
U italské Neapole se zřítila lanovka. Čtyři lidé zemřeli, jeden člověk je vážně zraněný
-
První finále extraligy ovládli hokejisté Komety Brno, o výhře 2:1 nad Pardubicemi rozhodli v prodloužení
-
Dobýval se pravdy, vzpomíná na Štětinu režisér Jančárek. Sjížděli spolu i řeku na Sibiři