Dominik Mačas

Poslechněte si prózy bývalých i současných členů volného uměleckého sdružení, jehož historie sahá do 80. let minulého století. 

Podzim se hlásí o své místo v kalendáři. A s ním i Svátek zesnulých, u nás s křehkou jemností nazývaný Dušičky. Zas se vydáme k hrobům svých blízkých zapálit svíčky.

Jeho příběhy jsou plné surrealistických obrazů a situací, které zpochybňují hranice mezi realitou a fantazií. Patří k nejvýznamnějším představitelům magického realismu.

Martin Reiner, Jan Trefulka, Petr Hrbáč, Vojtěch Jestřáb a Philipp Langmann. Spisovatelé známí i téměř zapomenutí. Brno je jejich městem, ale každý ho vidí svýma očima.

Zlínský bard, emeritní vydavatel časopisu Psí víno, básník, malíř a publicista čte texty Vítěslava Nezvala, Emila Skácela, Catulla a také ukázky svých vlastních básní.

Absurdita, humor, paradox – to jsou palné zbraně nonsensové literatury. Vzpomeňme díla Ch. Morgensterna, L. Carrolla, E. Leara nebo D. Charmse a u nás zejména E. Fryntu. 

Víra, nemoc, láska, život a smrt ve své absolutní podobě. To jsou hlavní motivy básní, které jsou dialogem s Bohem a vyjádřením pokory i nespoutané radosti z bytí.

Hrdinky povídek Aleny Zemančíkové jsou obyčejné ženy, ale neobyčejně silné vůči nepřízni osudu. Snaží se svým rodinám dopřát to, čemu se říká normální život.

Profesní praxe jednoho z nejpozoruhodnějších českých prozaiků mu poskytla zásobu materiálu a inspirace pro literární zpracování podivností lidské povahy a existence. 

Předkládané příběhy jsou mistrné miniatury. Ve scénách ze života nenápadných lidí žijících na okraji společnosti se odkrývají velká osudová témata moderní civilizace.