Dřevěné domečky vyrábí pro radost sobě i ostatním

Začalo to před několika lety vesničkou k betlému. Dřevěné tvoření ale pana Emila Fialu ze Stříbra popadlo a už nepustilo

Začalo to před několika lety vesničkou k betlému. Dřevěné tvoření ale pana Emila Fialu ze Stříbra popadlo a už nepustilo.

Materiál shání různě, od známých i z nedaleké truhlárny. V podstatě zpracovává dřevěný odpad, který by jinak skončil v kotli. Pod rukama mu vyrůstají dřevěné budovy v podobě vesnických domků, ale třeba i kostela, kapličky nebo mlýna.

V malé dílničce ve sklepě na vás dýchne pohoda a vůně dřeva. Nejčastěji je to dřevo dubové, smrkové nebo borové. „Řežu to pilkou na železo, protože ta je jemnější,“ prozrazuje 76tiletý senior a předvádí, jak z 15 cm dlouhého špalíku a několika dalších kousků vzniká dřevěná lesní samota, „tady jsou odštěpky, z nich by mohl být les, to nabarvím na zeleno. A tady z toho udělám menší domečky, bude to taková piplanice, protože budou muset být hodně malinké.“

„Taky už jsem se kolikrát šmajznul, no, ale ono to zase zaroste,“ reaguje kutil na poznámku o šikovné práci s drobnými odřezky, ze kterých vyrábí okna a dveře domečků. Svému koníčku věnuje hodně času, vedle toho se také rád vydává na výlety, nejlépe na svoji milovanou Šumavu. I odtamtud si do sklepní dílny tu a tam přiveze nějaké to polínko.

O své výtvory se Emil Fiala dělí s dětmi ze sousedství, které půvabné domečky s radostí přidávají ke svým hračkám. A potěšeni jsou také jejich rodiče, v době převážně plastových hraček jsou ty dřevěné vítanou alternativou.