František voněl už před 300 léty

Tradice pálení vonných františků pochází z česko – německého pohraničí, především z Krušnohoří. Je stará přibližně 300 let. Krušné hory byly domovem mnoha uhlířů a jejich milířů. Voňavý františek se svou podobou za tři století prakticky nezměnil. Jméno získal nejspíše od zakladatele nového pojetí Vánoc, Františka z Assisi.

Pryskyřice z kadidlovníku pravého

Důležitou přísadou františku je pravé kadidlo. Je to pryskyřice stromu jménem kadidlovník pravý. V české krajině ho nenajdeme. Jeho domovinou jsou dvě exotická místa - jih Arabského poloostrova a takzvaný „africký roh“, hlavně Somálsko a několik okolních států.

Pokud byl strom kadidlovníku v majetku chudé rodiny, býval pro ni požehnáním. Majitel nařezával kůru převážně z mladých stromů. Z ran prýští bílá pryskyřice, která postupně tuhne a pak se suší, čistí a posílá do světa.

Tradice vykuřování

Kadidlo se pálilo již ve starověku. Jeho vůně společně s myrtou uctívala slavnostní obřady v chrámech a svatyních a odtud se přenesla do rodin a příbytků. Zde se ujala jako tradice vykuřování na přelomu starého a nového roku.

V křesťanské tradici je kadidlo jedním z darů, který přinesli tři králové narozenému Ježíškovi do Jeruzaléma. Vůně františka a kadidla dokáže člověka nenápadně povznést nad každodenním trmácení a to tak, aniž by ztratil kontakt s realitou všedního dne. A to je v současné době víc než potřebné.