Hromový kámen, bezoár, zaklínadla - tak léčili naši předci

Bohužel to dobře známe: přijdou chvilky, kdy se necítíme úplně dobře, trápí nás menší nebo větší zdravotní patálie a občas tak skončíme v rukou lékařů. Jak ale s nemocemi a nejrůznějšími neduhy bojovali naši předci? Různými a mnohdy i velmi prapodivnými způsoby! Zajímavé doklady lidového léčitelství ukrývají i sbírky národopisného oddělení Západočeského muzea v Plzni.

Zastavit se můžeme nejprve u dochovaných psaných textů. Písemné fondy jsou podle muzejní pracovnice Jany Slámové, která se této oblasti věnuje, údajně zatím málo probádané. Ale i tak se můžete začíst nebo prolistovat řadu zajímavých herbářů, rukopisů s nejrůznějšími radami a předpisy a přeříkat si můžete i některá dochovaná zaklínadla proti nemocem.

Abys vlasy zplodil kde chceš.
Zavaž včely do klůcku,
usuš je na kamnách,
potom je setři a smíchej
ten prach s medem. A
kdekoliv se tím pomažeš,
budou vlasy růsti.
(lidový předpis na podporu růstu vlasů)

Zaklínání a žehnání

Zaklínadla (zaklínání, žehnání) bývala založená na víře v moc mluveného slova a nemoc je v nich vždy vnímaná jako zásah zlé bytosti nebo dokonce člověka. Často obsahovala i modlitby a světci v nich vystupovali jako patroni určitých chorob („Uřkla-li tě panna, pomáhej tě sv. Anna, uřkl-li tě mládenec, pomáhej tě sv. Vavřinec.“) Zajímavý je i lidový chorobopis. Například nátky bývaly našimi předky vnímané jako zlé bytosti, které v noci obcházejí domy, volají a tlučou na dveře. Kdo se první ozve nebo jde otevřít, dostane ji…

Je libo pušťadlo nebo raději nakuřovadlo?

K léčení nejrůznějších neduhů ale naši předci používali i další předměty. Tzv. „pušťadla“ sloužila k pouštění žilou, které bylo (pro zlepšení zdraví) do poloviny 19. století rozšířeno všude na venkově. Hojně využívaná byla i tzv. „nakuřovadla“ – zejména při nemocech z leknutí. Nejčastěji se k nakuřování používaly byliny na dřevěném uhlí. Blín, pryšec, oměj nebo durman prý při nakuřování dokázal omámit smysly nemocného a snad i zmírnit bolest.

Pušťadlo využívané k pouštění žilou|foto: ZČM v Plzni - národopisné oddělení

Podle Jany Slámové z Národopisného muzea Plzeňska se ale k nakuřování údajně používaly i substance, které měly symbolický význam: např. při dětském psotníku se nakuřovalo svatební voničkou ženicha a ústřižkem svatebního fěrtůšku nevěsty. Dítě totiž bylo vnímáno jako naplnění svazku manželů a připomenutím svatby se měla zažehnat jeho hrozící smrt.

Že o účinnosti popsaných předmětů a lidového léčitelství jako takového pochybujete? Zdají se vám léčebné metody našich předků neúčinné? Pozor na předčasná hodnocení… Vzpomeňte na rčení „Věř a víra tvá tě uzdraví.“ A poslechněte si Špalíček lidových písní věnovaný lidovému léčitelství našich předků!