Hromový kámen, bezoár, zaklínadla - tak léčili naši předci

26. srpen 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nakuřovadlo k pálení vonných bylin, z měděného plechu, Plzeňsko, počátek 19. století

K čemu se v lidovém léčitelství používal hromový klín, pušťadlo nebo bezoár? A jak naši předci zaklínali třeba nátku nebo neštovice? Odpověď na tyto otázky najdete v expozici Národopisného muzea Plzeňska, které ve svých sbírkách ukrývá i zajímavé „léčitelské“ předměty.

Bohužel to dobře známe: přijdou chvilky, kdy se necítíme úplně dobře, trápí nás menší nebo větší zdravotní patálie a občas tak skončíme v rukou lékařů. Jak ale s nemocemi a nejrůznějšími neduhy bojovali naši předci? Různými a mnohdy i velmi prapodivnými způsoby! Zajímavé doklady lidového léčitelství ukrývají i sbírky národopisného oddělení Západočeského muzea v Plzni.

Zastavit se můžeme nejprve u dochovaných psaných textů. Písemné fondy jsou podle muzejní pracovnice Jany Slámové, která se této oblasti věnuje, údajně zatím málo probádané. Ale i tak se můžete začíst nebo prolistovat řadu zajímavých herbářů, rukopisů s nejrůznějšími radami a předpisy a přeříkat si můžete i některá dochovaná zaklínadla proti nemocem.


Abys vlasy zplodil kde chceš.
Zavaž včely do klůcku,
usuš je na kamnách,
potom je setři a smíchej
ten prach s medem. A
kdekoliv se tím pomažeš,
budou vlasy růsti.
(lidový předpis na podporu růstu vlasů)

Zaklínání a žehnání

Zaklínadla (zaklínání, žehnání) bývala založená na víře v moc mluveného slova a nemoc je v nich vždy vnímaná jako zásah zlé bytosti nebo dokonce člověka. Často obsahovala i modlitby a světci v nich vystupovali jako patroni určitých chorob („Uřkla-li tě panna, pomáhej tě sv. Anna, uřkl-li tě mládenec, pomáhej tě sv. Vavřinec.“) Zajímavý je i lidový chorobopis. Například nátky bývaly našimi předky vnímané jako zlé bytosti, které v noci obcházejí domy, volají a tlučou na dveře. Kdo se první ozve nebo jde otevřít, dostane ji…

Je libo pušťadlo nebo raději nakuřovadlo?

K léčení nejrůznějších neduhů ale naši předci používali i další předměty. Tzv. „pušťadla“ sloužila k pouštění žilou, které bylo (pro zlepšení zdraví) do poloviny 19. století rozšířeno všude na venkově. Hojně využívaná byla i tzv. „nakuřovadla“ – zejména při nemocech z leknutí. Nejčastěji se k nakuřování používaly byliny na dřevěném uhlí. Blín, pryšec, oměj nebo durman prý při nakuřování dokázal omámit smysly nemocného a snad i zmírnit bolest.

Pušťadlo využívané k pouštění žilou

Podle Jany Slámové z Národopisného muzea Plzeňska se ale k nakuřování údajně používaly i substance, které měly symbolický význam: např. při dětském psotníku se nakuřovalo svatební voničkou ženicha a ústřižkem svatebního fěrtůšku nevěsty. Dítě totiž bylo vnímáno jako naplnění svazku manželů a připomenutím svatby se měla zažehnat jeho hrozící smrt.

Že o účinnosti popsaných předmětů a lidového léčitelství jako takového pochybujete? Zdají se vám léčebné metody našich předků neúčinné? Pozor na předčasná hodnocení… Vzpomeňte na rčení „Věř a víra tvá tě uzdraví.“ A poslechněte si Špalíček lidových písní věnovaný lidovému léčitelství našich předků!

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...