J. Vrba: Jarní proměny. Příběh jednoho nezvykle teplého březnového dne
Text vyšel v knížce Dražinovská hora, která je považována za jednu z nejkrásnějších českých knih o přírodě. Spisovatel a lesník Jan Vrba ji poprvé vydal v roce 1926.
Literární kritik F. X. Šalda Jana Vrbu (1889-1961) v roce 1936 označil za „velkoprůmyslníka“ a „velepsavce“. V té době čítala bibliografie tehdy sedmačtyřicetiletého literáta za západních Čech téměř třicítku děl. Začínal poezií, pokračoval novelami, povídkami a romány. Psal také historická pojednání o rodném Chodsku. Podobný názor jako Šalda sdílel tehdy i Vrbův krajan, literární historik a kritik Emil Felix, který o autorovi prohlásil, že „lehká tvořivost zavádí jej k nadprodukci“.
Sebrané spisy lesníka a spisovatele Jana Vrby nakonec tvoří 76 svazků. Největší kouzlo mají zřejmě i dnes Vrbovy knížky o přírodě. Například zmíněná Dražinovská hora, epos Borovice nebo Bažantnice. Přírodu miloval, uměl ji pozorovat a to vypozorované i skvěle popsat. „... dnes vím zcela bezpečně, že právě příroda, její krása a hluboká moudrost to byly, co vnášelo do mého vlastního života klid, vyrovnání i s nejtěžšími a nejbolestnějšími lidskými smutky a dávalo mi pocit spokojenosti s údělem, který mi byl ve zlomku věčnosti přisouzen.“
Jan Vrba byl vystudovaný lesník, který se své původní profesi i řadu let věnoval. Vystudoval lesnickou školu v Jemnici na Moravě a poté Vysokou školu zemědělskou ve Vídni. Působil jako asistent hájenských kurzů v Berouně, pracoval na Lesním úřadě ve Zruči nad Sázavou, po první světové válce odjel učit přírodopis, myslivost a lesní ochranu na jemnickou lesnickou školu, kterou sám absolvoval. V roce 1919 se vrátil zpátky do rodných západních Čech a věnoval se už výhradně literatuře. Až do své smrti v květnu 1961 žil v Domažlicích. Pochován je na hřbitově v rodném Klenčí pod Čerchovem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
