Jakuba Katalpa: Alfréd. O dětství u babičky na vsi i na šedém socialistickém sídlišti, a o jednom zachráněném holubovi

„Kateřina chodí do třetí třídy.

Učí se dobře. Matematika, český jazyk, prvouka.

Obraz prezidenta Husáka, připevněný vedle tabule, má sklony se hýbat, každé ráno visí šejdrem, jako kdyby prezident přes noc cvičil gymnastiku. Soudružka učitelka balancuje na židli a obraz rovná; nikdy si nestěžuje, i když vypadá schváceně. Ze židle slézá opatrně a trošku se třese, už není nejmladší. Přisune židli ke stolu a začíná vykládat, křída skřípe po tabuli a žáci sedí s rukama za zády, kromě Soukenického, ten žvýká malé papírky a strefuje se po ostatních.“

Povídkářka Jakuba Katalpa

Jakuba Katalpa (1979) je autorkou několika románů oceňovaných jak kritikou, tak čtenáři. Za knihu Je hlína k snědku? byla v roce 2007 nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Za román Hořké moře byla o dva roky později nominována na Cenu Jiřího Ortena. V roce 2013 pak obdržela za svůj román Němci Cenu Česká kniha a Cenu Josefa Škvoreckého. Jejím zatím posledním románem, podle kterého vznikla i třináctidílná rozhlasová četba, je román Zuzanin dech, který vydalo nakladatelství Host v roce 2020.

Jakuba Katalpa|foto:Ladislav Němec, MAFRA / Profimedia

Ačkoli ji proslavili romány, Jakuba Katalpa píše moc ráda i povídky. Vlastně jimi svoji spisovatelskou kariéru začínala. Její prvotinou byla sbírka povídek s názvem Krásné bolesti, vyšla v roce 2000 a je podepsána ještě jejím občanským jménem Tereza Jandová. Povídky má jako autorka ráda proto, že vyžadují jiný typ vyprávění než rozsáhlý román, na poměrně malém prostoru je třeba vystavět zajímavý děj, vypointovat ho a nějak elegantně ukončit. Ačkoli od roku 2000 žádný povídkový soubor nevydala, povídky píše průběžně stále. A nezdráhá se psát ani takzvaně na objednávku, tedy na nějaké zadané téma. Považuje to dokonce za výzvu. „Obvykle jsem zvědavá sama na sebe, jak se mi to téma povede uchopit, jestli se mu budu věnovat úplně, nebo jestli se ho jen lehce dotknu a budu kroužit kolem něj.“ Pro Český rozhlas kromě povídky Alfréd napsala také povídku Hraběnka. Její povídky vycházejí například v tematických povídkových antologiích, které pravidelně vydává nakladatelství Listen.

Jakuba Katalpa povídky nejen ráda píše, ale také čte. Jak sama říká, někdy jí vyhovuje povídkovou knížkou jen tak zalistovat, do některého textu se začíst a užít si v krátkém čase plnohodnotný příběh. Naprosto nadšená je kanadskou povídkářkou, nositelkou Nobelovy ceny za literatury, Alicí Munroovou. „Dokáže psát jemně, ale zároveň důrazně, její povídky jsou křehké, a stejně v člověku dlouho zůstanou,“ nechala se slyšet. Právě díky povídkám objevila i další zajímavé zahraniční autory – jihokorejské, indonéské nebo africké, jejichž romány do češtiny překládány nejsou, ale překlady jejich povídek vycházejí v nejrůznějších antologiích.

Momentálně má Jakuba Katalpa rozepsaných několik povídek i další román, hodně času tak věnuje rešerším. Na vlastní psaní si „krade“ čas většinou brzy ráno nebo když je prázdný dům.