Jaroslav Havlíček: Duch soudce Pauknera. Tajemný příběh s kriminální zápletkou odehrávající se mezi spiritisty na podkrkonošském maloměstě

Povídka vyšla ve stejnojmenném povídkovém souboru, který tvoří povídky se soudními a kriminálními náměty. Podle třech z nich byl v roce 1983 natočen i film Duch soudce Pauknera.

Jaroslav Havlíček se narodil v roce 1896 v Jilemnici. Literární nadání zřejmě zdědil po svém otci, tamním učiteli, který napsal a vydal kroniku jejich města. Podkrkonošské maloměsto bylo velkým inspiračním zdrojem pozdějšího spisovatele. Tamní kolorit s jeho rázovitými figurkami měl dobře nakoukaný a zažitý.

Jaroslav Havlíček|foto:repro / Empresa Media / Profimedia, ©

Jaroslav Havlíček v mládí rád kreslil, své zálibě se chtěl věnovat i v rámci dalšího studia. Praktičtí rodiče ale rozhodli jinak. Po maturitě na jičínské reálce absolvoval jednoroční abiturientský kurs při obchodní akademii v Chrudimi. Po skončení první světové války, kterou prožil částečně na frontě, nastoupil jako úředník do Živnostenské banky v Praze.

Pečlivý úředník svou práci nesnáší, ale kvůli ženě a dvěma malým dětem v ní zůstává. Psaní se Jaroslav Havlíček věnuje po nocích. Do literárního světa vstupuje velmi nesměle. První verše publikuje v roce 1924. Povídky mu vycházejí časopisecky od roku 1928. Svůj první román vydá Havlíček v roce 1935. Má se jmenovat Petrolejové lampy, ale nakladatel změní název na Vyprahlé touhy (pod názvem Petrolejové lampy vychází román až po autorově smrti). Následují romány Neviditelný (1937), Ta třetí (1939) a Helimadoe (1940), povídkový cyklus Neopatrné panny (1941) a novela Synáček (1942).