Jaroslav Vrchlický: Královský Hvozd. Poetický popis jednoho výletu ze Železné Rudy k Čertovu a Černému jezeru z pera slavného básníka

Reprezentativní čtrnáctidílný cyklus Ottovy Čechy měl čtenáře populárně-naučnou formou seznámit s historií, místopisem a památkami jedné části habsburské monarchie. Na jeho vzniku se podíleli přední čeští spisovatelé a malíři – například Alois Jirásek, Eliška Krásnohorská, Jaroslav Vrchlický, Teréza Nováková nebo Antonín Chittussi.

„Sedneme chvíli na kámen blíže stavidla a díváme se na vodu i celý kraj. Divná to věru kotlina, uzavřená na všech stranách, vyhloubená jen pro tuto vodu, která bez nejmenšího hnutí leží před námi jako tmavě kalená ocelová deska. Něco jako zakletí, zdá se, že spočívá v tomto koutě. Z hustých černých strání vyhlídají místy bílé kostry uschlých stromů, někde ozve se divoký skřek dravce v nedozírné výši, zřídka skočí z hloubi pár bublin na povrch tmavé vody, jež rozprysknou se v zástup bílých pěnových vločků.“ (Čertovo jezero očima Jaroslava Vrchlického)

Jaroslav Vrchlický (1853-1912) a západní Čechy

Jaroslav Vrchlický se narodil jako Emil Frida v roce 1853 v Lounech. Během svého života se několikrát stěhoval. Pár let strávil i v západních Čechách, třikrát pobýval v západočeských Domažlicích. Poprvé sem přišel jako šestnáctiletý mladík v roce 1869, kdy se do města přistěhoval s rodiči, kteří si tu pronajali kupecký krám. Zároveň začal studovat na klatovském gymnáziu. V roce 1872 tady maturoval.

Jaroslav Vrchlický|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Svému strýci Antonínu Kolářovi, faráři v Ovčárech u Kolína, u něhož nějaký čas také žil, po úspěšně složené maturitě napsal: „Rozhlížím se dnes po době studií svých v Klatovech. Jsou to jen tři léta, ale já jsem spokojen a v tomto pocitu vlastního štěstí děkuji Vám, prvnímu, za všechny květy, jimiž jste ozdobil můj chudičký život.“  Ačkoli na klatovském gymnáziu strávil budoucí spisovatel relativně krátký čas, našel tu svého celoživotního přítele, budoucího známého lékaře Josefa Thomayera, který také vymyslel jeho básnický pseudonym. Rodina se z Domažlic odstěhovala v roce 1872. Už jako slovutný básník navštívil Jaroslav Vrchlický Domažlice v roce 1908. Tehdy sem přijel přednášet o Karlu Havlíčku Borovském, slavnostní večer speciálně na jeho počest uspořádala místní Literární jednota.

V prosinci téhož roku prodělal mozkovou mrtvici, po níž se jeho zdravotní stav zhoršoval. Potřetí se do Domažlic vrátil na pozvání svého přítele Jindřicha Jindřicha, přijel v září roku 1911 a za rok - 9. září 1912 - tady zemřel. Jako nemocnému člověku se mu tu dostalo od místních ukázkové péče a po jeho smrti důstojných poct. Básníkova rakev byla nejdříve vystavena na domažlické radnici, pak byla za doprovodu smutečního průvodu převezena na nádraží a odtud putovala do Prahy. Samotný pohřeb se konal za obrovského zájmu veřejnosti 14. září 1912. Básník, dramatik a překladatel Jaroslav Vrchlický je pohřben na Vyšehradě.