Jasnovidecké, telepatické, telekinetické schopnosti? Podle kouzelníka Pavla Kožíška jen trik a podvod

Kouzlící PhDr.

Když Pavla Kožíška diváci v jeho Divadle kouzel v Líbeznicích u Prahy se zatajeným dechem sledují, málokdo z nich ví, že na jevišti se pohybuje doktor filozofie. Pavel totiž vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze, obor kulturní a sociální antropologie.

Magie jako nástroj manipulace

Pro rigorózní práci si vybral téma Moderní magie jako nástroj sociokulturní manipulace. „Takže jsem zůstal blízko svému koníčku. Pokusil jsem se zmapovat v historickém kontextu, jak se kouzelnické triky vyvíjely a zneužívaly pro různé mocenské, politické nebo čistě prospěchářské účely,“ popisuje Pavel Kožíšek, „např. Záhada čínských kruhů. To je klasické kouzlo, kdy kouzelník rozpojuje a spojuje kovové kroužky. Prapůvodně se předvádělo při starých čínských chrámových obřadech. Velekněz sňal posvátnou lampu zavěšenou na řetězu z kovových kruhů, postavil ji na oltář, řetěz rozpojil, jednotlivé kroužky předal věřícím. Ti si vyzkoušeli, že kroužky jsou pevné, potom je zase od nich vybral, spojil v jednolitý řetěz a na ten zpátky zavěsil posvátnou lampu. Dokazoval tím, že má nadpřirozené schopnosti.“

V žádnou skutečně fungující magii iluzionista nevěří

Podle Pavla Kožíška by kouzla měla být předváděna a podávána jako trik pro pobavení. Bohužel, stává se, že podvodníci je zneužívají k tomu, aby se na úkor důvěřivých lidí obohatili. „Dost zásadně vystupuji proti věcem, které jsou vydávány za něco nadpřirozeného, tajuplného, mystického. Když se někdo chlubí, že má jasnovidecké, telepatické, telekinetické schopnosti, je to vždycky jenom podvod, je to trik. A moderní věda to pokaždé prokázala, že to tak zkrátka je,“ říká iluzionista, který při svých představeních ´čte´ divákům v publiku myšlenky a nechává je ´levitovat´. „Na druhou stranu i jako zkušený kouzelník neříkám, že nemůže být něco mezi nebem a zemí,“ dodává s úsměvem a nechává si tak pootevřená zadní vrátka.

Kouzlí osudovou náhodou

A co Pavla Kožíška přivedlo k trikům a kouzlení? V roce 1981 Harry Potter ještě nebyl na světě a děti v tehdejší ČSSR o čarování vyjma zlých ježibab obvykle neměly ponětí. 11tiletý Pavlík se zajímal o filatelii. A jednou si takhle ve své rodné vísce Hořicích v Podkrkonoší zašel do knihovny. „Šel jsem si vypůjčit knížku o poštovních známkách, ale tu tenkrát neměli. A tak mně paní knihovnice dala knížku pro začínající kouzelníky, kterou já jsem vůbec nechtěl,“ vzpomíná Pavel Kožíšek,“ no a vidíte to, jedno malé náhodné setkání s knížkou ovlivnilo celý můj život. Dneska mám to obrovské štěstí, že můj koníček je zároveň i mojí prací. To je asi to nekrásnější, co se člověku může v pracovním životě splnit.“

Už i Pavlovi synové ovládají kouzla, ale nejen oni

Do učitelské rodiny tak díky hře osudu přibyl první kouzelník, který teď už má spoustu učedníků. Dva vlastní: „Mladšímu synovi je 9 a staršímu 14 let. Vystupují se mnou v Divadle kouzel, každý tam mají takový krátký vstup,“ chlubí se pyšný tatínek. Přičemž ale nezapomíná ani na nevlastní následovníky z kouzelnických táborů: „V létě jezdím do Krkonoš, kde máme chatu na samotě, a tam s dětmi celý týden od rána do večera čarujeme. Jsou to holky a kluci ve věku od 10 do 17 let. Tam já se realizuju, tam dobíjím svoje baterky. A pokud mám někdy trému, tak když vystupují tahle ´moje´ děcka. To se pak musím i otočit, aby nebylo vidět, že mám v očích slzy,“ přiznává, čím se nechává dostat a okouzlit, ostřílený mistr kouzelník.