Je-li tedy vůle vaše, uhlídáte Mikuláše!

5. prosinec 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mikuláš

Mikuláš, čert a anděl. Skupinka, kterou 5. prosince v předvečer svátku svatého Mikuláše můžete na mnoha místech dodnes vídat. Tradice mikulášských obchůzek je stále živá – i když už možná málokdo ví, jakou podobu původní oslava tohoto svátku mívala a kdože ten svatý Mikuláš vlastně byl.

Postava Mikuláše je historicky doložená. Narodil se kolem roku 280 v maloasijském městě Patari. Byl velmi zbožný, jeho strýc biskup ho už v mládí vysvětil na kněze. Po smrti svých rodičů údajně celý svůj majetek rozdal chudým a vydal se do Palestiny, kde se sám stal biskupem. O jeho životě se vypráví řada příběhů, které vyzdvihují jeho mravní hodnoty – především štědrost.

Původní oslava svátku sv. Mikuláše mívala podobu rozpustilého průvodu nejrůznějších masek, který se podobal průvodu masopustnímu (chodili v něm laufři, turci, smrtky, kobyly, kominík, dragoun…). Průvod se choval dost nevázaně, a tak vzbuzoval pohoršení církve. Ve větších městech se hrávaly divadelní hry a studenti oblečení za Mikuláše a čerty vycházeli do okolí s různými říkankami a písničkami s cílem získat štědrou mikulášskou koledu.


Provolávání laufrů v mikulášském průvodu:
Zdráv buď, pane hospodáři,
Ať se vám všem dobře daří
I též paní hospodyni,
Vinšujem vše dobré nyní.
Je-li tedy vůle vaše,
Uhlídáte Mikuláše.

Mikulášská zahrádka nebo raději třesolka?

Časem se všechny masky z mikulášského průvodu zredukovaly na Mikuláše, Anděla a Čerta. Zatímco Mikuláš býval vždy jeden, andělů a čertů, kteří ho doprovázeli, mohlo být několik – a tak je tomu vlastně dodnes. I na Plzeňsku tyto skupiny obcházely stavení a hodným dětem přinášely nadílku nejčastěji v podobě jablek, suchých švestek, fíků nebo jiného ovoce. To se také napíchávalo na dřívka, která se zasadila do jednoho velikého jablka. Říkalo se mu „mikulášská zahrádka“. Později ovoce v nadílce vytlačily různé cukrovinky.

K období kolem svátku sv. Mikuláše patřívaly také různé zvykoslovné mikulášské předměty. Třeba tzv. „třesolka“, „vrkoč“, „mikulášský stromeček“ nebo „mikulášská zahrádka“. Řada z nich se dochovala i v Národopisném muzeu Plzeňska - například lidové figurky Mikuláše a Čerta k mikulášské nadílce zakoupené na trhu nebo doma vyrobené z kožešiny, drátku nebo dalšího materiálu.

Související literatura:
Ladislav Lábek: Zvykosloví Plzeňska, Plzeň 1930, s,. 27-28.
Dagmar Šottnerová: Lidové tradice. Olomouc 2009, s. 113-118.
Jak dříve slavívali Mikuláše, Národní politika 4. 12. 1943.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová