Je o čem vyprávět, připomněl Martin Reiner na konferenci Bílá místa židovské Moravy a Slezska

Konferenci zahájil Jiří Hanuš, prorektor Masarykovy univerzity, zdravicí a přednesem působivé básně Pod cypřišem pokojná od Jiřího Langera, původně napsanou v hebrejštině, v českém překladu Martina C. Putny (Modlitby českožidovské, Praha: Biblion, 2022).

„Mehrin znamená ve staré hebrejštině Morava. Nová budova, v níž bude sídlit židovské muzeum, vyroste v pomyslném moravském hlavním městě Brně, ale nebude to brněnské židovské muzeum: bude to muzeum moravské,“ vysvětlil záměr organizátorů konference Martin Reiner, podle nějž je jedním z největších přínosů akce setkání badatelů z různých moravských regionů.

„Muzeum Kroměřížska pořádalo dříve konferenci Židé a Morava, ale zdá se, že ta nyní po třiceti letech skončila. Pro nás je to příležitost na ni navázat a pokračovat v jejím odkazu,“ dodal Reiner s tím, že druhý ročník brněnské konference se již plánuje. Historička Táňa Klementová je přesvědčena, že téma má potenciál zaujmout široké publikum, nejen lidi s odbornými historickými zájmy či židovskými kořeny: „Pro mě to znamená snažit se porozumět minulosti moravské společnosti, jejímu fungování.“

Bílá místa

První, kdo na brněnské konferenci letos vystoupil, byl historik Pavel Kocman ze Společnosti pro dějiny židů v České republice (Bohemia, Moravia et Silesia Judaica). Největší „bílá místa“ podle něj představují neprobádané archivy jednotlivých moravských obcí: „Pracujeme metodou, již jeden z mých kolegů žertem nazval ‚absolutní historieʻ: procházíme archivy a snažíme se najít z daného období všechny prameny k dějinám Židů. Za dvacet let, co to děláme, jsme pořád ještě na počátku.“

Je to také tím, že na Moravě byla zcela jiná situace než v Čechách, kde žili Židé buď v metropoli – Praze, nebo v malých vesnicích, jejichž význam je pro židovské dějiny velmi malý. Na Moravě však vznikala významná židovská centra v mnoha menších městech jako Mikulov, Prostějov, Boskovice, Třebíč a další, proto – jak řekl Martin Reiner – „je o čem vyprávět“. Deset přednášejících přijelo z moravských regionů.

Židovská čtvrť v Boskovicích|foto:Profimedia

Jedinou výjimku tvořil Michael L. Miller, historik původem z USA, který žije v Budapešti a přednáší na Central European University ve Vídni. Specializuje se na židovské dějiny střední Evropy a je autorem publikace Rabbis and Revolution: The Jews of Moravia in the Age of Emancipation (Stanford University Press, 2011), která u nás vyšla v překladu Kláry Míčkové v roce 2015 pod názvem Moravští Židé v době emancipace (Praha: Nakladatelství Lidové noviny). „To je taková malá bible novodobé židovské historie,“ říká o knize Martin Reiner, „proto jsme Michaela pozvali na konferenci jako keynote speakera, to znamená hlavní hvězdu.“

Morava jako židovské útočiště

V příspěvku nazvaném „Moravští Židé: evropská perspektiva“ vyzdvihl Miller historickou Moravu jako místo, které po staletí poskytovalo útočiště Židům z okolních zemí a říší. Nově příchozí významně přispívali k moravské kultuře, ekonomice a náboženskému životu, čímž vznikla velmi podnětná směsice moravských a nejrůznějších zahraničních vlivů. Když tedy v polovině 18. století začali Židé z Moravy zase odcházet, rozšířili do celé Evropy těžko definovatelné, ale nepochybně existující moravské specifikum.

„Moravští Židé přispěli k mnoha náboženským, politickým, vědeckým, hudebním a ideologickým hnutím 19. a 20. století. Domnívám se, že můžeme rozeznat určité ‚moravanstvíʻ v psychoanalýze Sigmunda Freuda, který se narodil v Příboře, fenomenologii Edmunda Husserla, narozeného v Prostějově, modernismu Gustava Mahlera, který sice pocházel z Čech, ale vyrůstal v Jihlavě, bibliografické práci Moritze Steinschneidera, dalšího rodáka z Prostějova, a také v historických pojednáních Davida Kaufmanna, který se narodil v Kojetíně. Kromě moravských kořenů mají tito lidé společnou ještě jednu věc: opustili Moravu a proslavili se jinde, ať už ve Vídni, Budapešti, Berlíně nebo Heidelbergu,“ uzavírá Michael L. Miller.