Jezdím bez nehod
Šedesátá léta byla dobou, kdy kapely vznikaly a zanikaly v podstatě přes noc a nikdo netušil, s kým bude hrát zítra. Jednou z jistot byl však Orchestr Karla Vlacha se svými sólisty Yvetou Simonovou a Milanem Chladilem. Jejich hity hrají rádia dodnes.
Co důležitého se stalo v hudbě v roce 1961? Vznikla Státní konzervatoř v Plzni, Beatles hráli poprvé v Cavern Clubu v Liverpoolu, americká skupina Beach Boys začala svoji kariéru, italský tenorista Luciano Pavarotti debutoval v milánské opeře, narodila se zpěvačka Enya. U nás se zpívaly hity jako Sluníčko, Babičko, nauč mě charleston, Ach, ta láska nebeská, Pozdrav astronautovi známý jako „Dobrý den, majore Gagarine“, Je po dešti nebo Malá černá kočička.
Jedním z nejoblíbenějších českých zpěváků byl už tenkrát Milan Chladil. Měl stabilní obecenstvo, stabilní uměleckou úroveň i stabilní výsledky v prodeji desek. Už tenkrát v šedesátých letech najezdil přes 5 tisíc kilometrů za měsíc a nijak se to na jeho pěvecké výkonnosti neprojevilo. Ostatně, rychleji to už nešlo, to jen v písničce. O tom, že budeme jednou z našeho hlavního města po silnici za hodinu v Brně, si můžeme nechat jen zdát, nicméně představa je to hezká. Milan Chladil o tom zpíval už v roce 1961. Píseň se jmenuje Jezdím bez nehod, napsali ji Jaroslav Mangl a Jaroslav Kopáček, otextoval ji Zdeněk Borovec.
Za volantem auta skončil v roce 1984 i život zpěváka Milana Chladila. Nikoli však pro nadměrnou rychlost, ale pro náhlou srdeční příhodu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka