Jiří Suchý: Na naší zahrádce stával trpaslík a další tři povídky slavného plzeňského rodáka

Kompletní povídkovou tvorbu Jiřího Suchého, texty již někdy vydané, ale i texty, které vznikly v době, kdy autor nemohl oficiálně publikovat, obsahuje úvodní svazek Encyklopedie Jiřího Suchého. Kniha vyšla v roce 1999 u příležitosti 40. výročí vzniku divadla Semafor.

Jiří Suchý a západní Čechy

Jiří Suchý se narodil 1. října 1931 v Plzni. Do svých šesti let žil s rodiči v Klatovech. „Maminka byla v domácnosti, tatínek dělal všechno možné. Vyučil se truhlářem, ale pracoval i jako telegrafista u dráhy nebo úředník na ministerstvu železnic. Byl nesmírně činorodý, živelný, rtuťovitý... Nesnášel nečinnost. Živelnost a jakousi těkavost a nesoustavnost mám asi po něm. Po mamince jsem možná trošku zdědil povahu; i já se poměrně snadno smiřuju s nepříjemnými věcmi.“

Jiří Suchý|foto:Kateřina Coufalová, Český rozhlas Dvojka

Oba rodiče byli múzičtí. Maminka si doma pořád zpívala, to ona naučila malého Jiřího písničky Voskovce a Wericha nebo písničky z kabaretu Červená sedma. Ve čtyřech letech začal chodit do houslí. Od tatínka, který hrával v kavárenském orchestru na bicí, dostal harmoniku.

„Maminka byla vůbec velice osvícená. V pěti letech jsem za ní přišel a oznámil jí, že na šicím stroji máme napsáno Minerva. Ptala se, od koho to vím. Odpověděl jsem, že jsem si to přečetl. Hrozně se divila, dala mně noviny a já jsem písmenko po písmenku začal číst. Z toho usoudila, že jsem dost talentovaný, a začala vyvíjet tlak na tatínka, který nebyl tak iniciativní, že musíme odejít do Prahy, protože v Klatovech jaksi neprorazím. Neudělám žádnou díru do světa. A tak jsme se stěhovali.“

Ze západních Čech do Prahy se rodina přestěhovala v roce 1936. Do svého rodného města se později Jiří Suchý rád vracel na návštěvu za tetičkou, která bydlela v ulici V Šipce.

„Moje hlavní vzpomínky jsou z dob válečných, kdy jsem zastihl Plzeň rozbombardovanou, byl to nesmírně tristní pohled. Pamatuji si, jak jsem procházel plzeňskou vilovou čtvrtí a přesně každá druhá vila byla vybombardovaná, zřejmě jak ty bomby dopadaly v určitém rytmu. Velmi mě dojímalo, když jsem viděl, jak mají v jednom z pater vymalováno a že jim tam visí obrazy, ale celé dvě třetiny bytu byly pryč. To pro mě byly nevlídné vzpomínky. Pak následovaly vlídné vzpomínky na americkou armádu. Jel jsem hned za tetičkou na návštěvu, protože jsem byl na Američany zvědavý. My jsme v Praze měli sovětskou armádu, tu už jsem měl občíhlou, ale tam v Plzni to byl jiný svět. Oni byli elegantní, jejich uniformy měly šmrnc a švih. Hrozně se mi to líbilo. Vzpomínám si i na návštěvy kina Elektra, kam jsme s tetičkou chodili, třeba na britskou komedii Černá ovce nebo americký duchařský film Záhadný pan Jordan.“ Zavzpomínal při příležitosti svých 80. narozenin v roce 2011 v jednom z rozhovorů na své rodné město Jiří Suchý.