Juránkova chata na Šumavě měla těžký osud

Juránkovu chatu postavil v roce 1922 Plzeňský skiklub na hranicích Česka a Bavorska nedaleko vrcholu Svaroh. Původně to byl malý srub pojmenovaný po propagátorovi lyžování Arne Juránkovi. Byla to jedna z první turistických chat postavená Čechy, oproti třeba původní turistické chatě na Pancíři, kterou postavili Rakušané, nebo Turnerově chatě v Povydří, která byla vybudována Němci. V době mladé první republiky, kdy se velmi vyzdvihovalo národní cítění, měla Juránkova chata i další rozměr.

„Češi objevovali Šumavu. Proces byl zahájený hlavně dotažením železniční tratě na Špičák a na Železnou Rudu na konci 19. století. Ukázalo se, že z Plzně nebo z Prahy se dá za chvíli dojet do krásné, divoké, skoro alpské přírody," doplňuje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený. Ten trend znamenal také zvýšení turistického ruchu. To se údajně přestalo líbit i majiteli těchto lesů knížeti Hohenzollernovi. Ale co vlastně znamenal v tehdejších letech větší pohyb lidí této části Královského hvozdu, která se majiteli nelíbila?

„Zachovala se taková pamětní kniha, z dnes už nestojící jezerní hájovny kde od Brčálníku stoupali návštěvníci k Černému jezeru a zastavovali se tam u hajného a zapisovali do knihy. A podle těch zápisů z první republiky se ukazuje, že tam ročně přišlo 400 lidí. To je naprostý nepoměr turistického boomu oproti současné době," doplňuje Pavel Hubený.

Juránkova chata neměla úplně šťastný osud. V roce 1931 původní srub vyhořel, ale necelý rok na to už tu stála chata nová, luxusnější. Za druhé světové války ji využívala německá armáda a v roce 1945 byla vyhozena do povětří. I tehdy nadšenci postavili chatu potřetí, turistům však sloužila pouze tři roky. V roce 1948 přišel komunistický převrat, zavírali se hranice a místo turistů sem zacházeli příslušníci pohraniční stráže. Chata chátrala, až nakonec spadla.

Dnes sem není možný přístup a to z důvodu ochrany přírody. Současný turistický ruch v oblasti Černého a Čertova jezera čítá ročně desítky tisíc či spíše stovky tisíc návštěvníků na celém území Královského hvozdu už tak zásadně ovlivňuje zde žijící chráněné živočichy. Je nutné jim pro jejich přežití ponechat alespoň malou část šumavské přírody.