„Kamna se nám bourají…“ - znáte lidové pověry a zvyky kolem těhotenství a porodu?

13. červen 2018
Dřevěná kolébka (ilustrační foto)

O ženě, která nedávno porodila, se říkávalo, že „přišla do koutu“ nebo „do nedělí“, „že se roz­valila“ nebo že se „v domě svalil komín“. Na Plzeňsku bylo všeobecně rozšířeno rčení: „kamna se nám bourají“.

Přenášení plodu i příliš dlouhý a těžký porod v minulosti stejně jako dnes ohrožovaly matku i dítě, a tak se k jeho uspíšení a usnadnění používaly nejrůznější pro­středky. Vedle tradicí ověřených postupů, jako byla teplá koupel, pití bylinných odvarů, hnětení křížových kostí nebo natřásání rodičky, to byly i magické praktiky.

Otevřete všechny zámky

Někdy šlo o úkony z dnešního pohledu nevhodné, jako pití většího množství kořalky nebo čichání ke smrdutým věcem. Podkuřování a napařování nastávající matky souviselo s vírou v očistnou moc ohně, kouře a vody. Magický rozměr mělo i rozvazování všech uzlů a tkanic na oděvu rodičky, rozplétání vlasů a otvírání zámků u všech dveří a skříní v domě.

Péro supové

Příkladem magické praktiky jistě pohanského původu jsou takzvané porodní opasky. Souvisely s talismany a amulety, jimž byla od pradávna přičítána ochranná moc. Uplatnění pásků a úvazů v porodnictví dokládají záznamy staročes­kých lékařských rukopisů: „Péro supové když bude uvázáno k levej noze tej ženě, kteráž jest s těžkým životem, lehce dietě porodí; ale jakž by dietě rychle vyšlo, ihned to péro odvaž, ať ženě střeva nevylezú!“

Svaté obrázky

Vše­obecně rozšířené bylo zavěšování svatých obrázků nad porodní lože, zejména Panna Marie, nej­mocnější ochránkyně rodiček. Vedle ní se vzývala i sv. Anna nebo sv. Markéta. Křesťanské modlitby se při porodu přidávaly k zaříkávání. Rodičce udělala babka kříž na čelo, třikrát obešla postel a říkala: „Já bába po Bohu, pomohu, co mohu, co nemohu, ponechám Pánu Bohu.“                        

Zeliny

Při porodu obyčejně byla jen bába, lékař byl volán jen v nejnutnějších případech. Fran­tiška Čéšková, působící od roku 1875 v okolí Rusavy, před porodem ženě uvařila „zeliny“: mateřídoušku, koní nať, slunečko, kozí bradu a tuřín s drobnými zbytky sena a žitnými otrubami. Vše vylila do škopku a nad ním se žena napařovala. Potom se do výluhu posadila.

Bolesti u rodičky se „neměly tišit, naopak búřiť“, aby porod pokračoval.

Obtúliť děťátko

Po příchodu dítěte na svět bylo prvním úkolem babky zavázat pupeční šňůru. Dítě vykoupala v neckách a zavinula do konopného hadru a teprve poté do peřinky. Matka si zavdala kořalku a popíjela bylinný čaj. Po očistě se kolem břicha stáhla šatkou nebo plachtou a zůstala v klidu ležet. Nesměla aspoň tři ho­diny spát, aby nevykrvácela. Když bylo dítě v pořádku, dalo se matce „obtúliť“, a když byl otec doma, také jemu. Pak se děcku dala cukrová voda a uložilo se vedle maminky.

Černobýl v červeném víně

Po porodu bylo povinností báby zkontrolovat celistvost placenty. K jejímu vypuzení radila ženě silně kašlat nebo foukat do láhve. Často pomohl odvar slezu, teplá pálenka nebo černobýl vařený v červeném víně. Placenta byla považována za léčivý prostředek proti bradavicím a lupénce. Ženy a dívky ji používaly i jako krášlící prostředek. Práškem z placenty léčily lišej, psotník, padoucnici i tanec sv. Víta. Zakopávala se do hnoje či na za­hradu pod stromy, aby dobře rodily, nebo se spálila, což mělo chránit dům před neštěstím.

Proti malým čarodějnicím

Bezprostředně po porodu bylo třeba provést další úkony, z nichž mnohé měly z dnešního pohledu iracionální a nehygienický charakter. Obec­ně rozšířený byl zvyk porodní babky dýchnout dítěti do úst, aby brzy mluvilo. Obvyklé bylo také odstraňování zoubků, s nimiž přišel novorozenec na svět, zvlášť děvčeti, aby se nestalo čarodějnicí. Na Podblanicku byla novorozeňátka zasypávána prachem ze zpuchřelých trámů, na Skutečsku dávali děťátku na hlavičku klůcky namočené v kořalce, aby se kosti lépe sesadily.

Zdroj:

Alexandra Navrátilová: Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha 2004. Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007.